Handicapovaní lidé opouštějí ústavy, míří do chráněného bydlení

V současné době ústavní péči nahrazuje chráněné bydlení. V domech a bytech se postižení snaží o běžný, normální život. Projektem takzvané transformace sociálních služeb chce ministerstvo práce a sociálních věcí velkokapacitní ústavy časem úplně „rozpustit". Stejně tak to je i na západě Čech. V Domově pro osoby s postižením ve Stodu žilo sto padesát klientů. Zhruba polovina z nich už je v jednotlivých bytech a domech rozmístěných ve Stodu i v okolních obcích. Přeměna sociálního bydlení v zařízení ale neskončila.

„V průběhu zbytku letošního roku dojde k nastěhování dalších 41 klientů, kteří opustí původní centrum sociálních služeb Stod," řekl ředitel stodského ústavu Radomír Bednář.

Po roce 1989 jsou v Česku pořád ústavy, ve kterých jsou klienti izolováni od veřejnosti. Mnozí z nich přitom ústavní péči nepotřebují, umějí se o sebe postarat. Někteří už to také zkoušejí.

„Ten proces přeměny dal všem strašně moc práce a zároveň taky přinesl viditelné výsledky, protože spoustě z těch klientů se opravdu změnil život k nepoznání a to k lepšímu," uvedla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.

Lidé v chráněném bydlení oceňují volnost

Veřejnost už se také naučila, že lidé s postižením jsou plnohodnotní lidé, jsou normální součástí společnosti a není třeba se jich bát. Ústavní péče čekala na změnu dlouhé roky. V západoevropských zemích je pojem „transformace sociálních služeb" známý už několik desetiletí. V České republice probíhá proces teprve krátce a pomaleji. Pro lidi, kteří se už z ústavu dostali, je to ale příjemná změna.

„Mám víc volnosti, můžu si uvařit sám. Když nebudu vědět, tak poprosím asistentku, ta mi pomůže," zhodnotil život v chráněném bydlení šedesátiletý František Šlehofer. Žije tak už poslední tři roky a bez problémů zvládá také práci v pekárně.

Pobyt v ústavu představuje pro postižené lidi velký handicap. Musejí se podřizovat pravidlům instituce, často nemají žádnou možnost volby ani soukromí. Stovky klientů jsou v současné době už z ústavů pryč, zatím je to ale stále jen začátek.