Čím vším se stal Mistr Jan?
Před šesti sty lety byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus. V průběhu staletí z něj generace našich předků vytvořily symbol, z něhož si mnozí berou, co se jim právě hodí.
Možná si říkáte, že poslední dobou se s Janem Husem v médiích opravdu roztrhl pytel – ať už jde o nový televizní seriál nebo o učené disputace o tom, zda byl Hus vysoký asketický chlapík s bradkou, anebo spíš podsaditý mužík bez vousů. Jenže kolem Husa je dvojznačných věcí mnohem víc.
Zpravidla jsou dány tím, že už po staletí vnímáme Husa spíš jako symbol, než jako historickou postavu. Co chvíli něčeho jiného. Pro husity byl symbolem boje za církevní reformu. Pro české obrozence v 19. století symbolem českého vlastenectví a boje proti cizáckým Němcům. V ideovém konceptu masarykovského Československa byl Hus symbolem pravdy a boje proti lži. Pro komunisty byl symbolem boje proti boháčům a zvrhlým katolíkům. Z chudáka Husa se v některých obdobích našich dějin stával téměř kulturně-ideový kýč.
Třeba zmíněný boj za pravdu: Co Hus v Kostnici hájil, byla čistě jeho pravda, jeho výklad Bible a víry. Názory církve, se kterými nesouhlasil, se za lež dají označit právě z Husova pohledu – z pohledu (i dnešní) katolické církve těžko. Pro církev i světskou moc 15. století byl Hus nebezpečný. Hlásil se k anglickému reformátorovi Janu Viklefovi a po jeho vzoru mj. žádal, aby svátosti udělené hřešícím knězem byly neplatné.
Zdá se to jako malichernost, ale pro tehdejší svět to byla zásadní věc. Hřešit se dá i myšlenkou a kdo vidí takovému knězi do hlavy? Podle věřících umí hříchy vážit jen jeden – a ten se se svými závěry široké veřejnosti zpravidla nesvěřuje. Pokud by svátosti udělené hřešícím knězem neplatily, nastal by chaos. Nikdo by nevěděl, které sňatky, křty nebo poslední pomazání platí a které ne. Církevní sňatky a křty přitom měly právní vážnost a byly pevnou a důležitou součástí tehdejšího řádu.
Pro komunisty byl Hus symbolem boje proti tmářství a krutosti katolické církve. Přitom duchovní na koncilu, včetně císaře Zikmunda, neměli na Husově upálení zvláštní zájem. Situace v Českém království byla hodně vyhrocená. Lidé pod vlivem Husova kázání, že klér je zkažený a hříšný, napadali duchovní hříšník-nehříšník. O žádné další jitření situace nikdo nestál.
Účastníci koncilu proto Husa přemlouvali, aby odvolal. Dokonce se snažili jeho odvolání formulovat tak, aby nemusel ustupovat příliš, ale Hus byl neoblomný. Jak napsal: „Lépe je dobře zemřít, než zůstat naživu s nečistým svědomím.“ No a za herezi, tedy odpadlictví od víry, byla tehdy zkrátka hranice. Ostatně, jak například dokládá František Palacký, Hus sám, ještě v Čechách, také žádal pro kacíře upálení. Z dnešního pohledu je hranice samozřejmě přece jen příliš. Proto může Husovy ctitele těšit, že papež Jan Pavel II. vyjádřil nad Husovým osudem lítost a zařadil ho mezi církevní reformátory.
Jan Hus býval také symbolem češství. Bojoval na univerzitě za více hlasů v univerzitním vedení pro Čechy. Jenže když si uvědomíme, že Češi na univerzitě tehdy zastávali myšlenky už zmíněného Viklefa a Němci se drželi nominalismu, zase se nám ten symbol trochu ztrácí v mlhách.
A co teprve Hus jako revoluční symbol komunistů… Představa, že, ať už jakkoli kritický, přesto pořád hluboce zbožný Hus, byl symbolem právě pro potírače víry – komunisty, je prostě legrační. I sami husité se leckdy s Husem míjeli. Hus například uznával sedmero svátostí, táborité ale nikoli. Hus byl pro mariánskou úctu, husité se při plenění kostelů před mariánskými obrazy a sochami nijak nežinýrovali.
V diskusích kolem Husa stále převládají dva základní pohledy – uznalý, reprezentovaný většinou protestanty nebo bezvěrci, a pak kritický. Ten zastávají především katolíci, zejména ti konzervativní. Dobrat se nějakého objektivního obrazu jako bychom stále nemohli. Zvlášť když se do toho všeho navíc pletou různí amatérští badatelé. Naposledy třeba Jan Berwid-Buquoy, který spočítal, kolem měl Hus za život souloží. Dál už snad šel jen ten dětský vtip o tom, že Hus byl první kosmonaut, který ale uhořel při startu.
Jan Hus je pro nás prostě symbol, ze kterého si bereme to, co zrovna potřebujeme. Jako ten nejmenovaný český levicový politik, původně historik, který prý v mládí Husa velmi obdivoval a vždy 6. července chodíval na památný hrad Krakovec s batohem plným limonád. Ať si však slunce pálilo sebevíc, žádnou limonádu neotevřel, dokud nedošel do cíle. Proč? Aby prý trpěl jako Hus.
