„Hledáme ty, kteří strach dokážou upozadit.“ Dokumentaristé Štukovi natáčejí o skejťácích z válečných oblastí

„Začali jsme s tím už před čtyřmi roky. Chceme ukazovat ostatním lidem nejen nepříjemné věci, ale i to, že tam žijí docela normální, a taky talentovaní lidé,“ říká dokumentaristka Jarmila Štuková.

Mladí sice na internetu vidí, jak breakdance, graffiti, parkur a třeba skateboarding dělají v Americe nebo v Evropě. Ale oni žijí ve vakuu, kde nic nejde.

Strach, který nevidíš

Všude, kde natáčeli, se setkali se strachem. Ale ten prý mladí lidé často upozaďují a dělají to, co je baví. „To je všechny spojuje a je to i nesmírně motivující,“ říká Ondrej Štuk. Navštívili tak už pásmo Gazy, Ugandu, Afganistán, Irák a naposledy to byl Bangladéš.

„V Kábulu se stále válčí. A jeden odstřelovač mě chtěl sestřelit jen proto, že jsem natáčel západ Slunce. Vyhodnotil mě, jako že dělám něco nebezpečného,“ popisuje Štuk.

Čtěte také

Jak komunity hledají?

Většinou na internetu, hlavně na sociálních sítích. Na každou cestu si ale musí nejdříve našetřit, a to svým civilním zaměstnáním. Když pak mají nějaké peníze, tak si vytipují zemi a pak hledají zajímavé komunity. „Třeba naposledy, kdy jsme byli v Bangladéši, tak jsme našli jen tři skejťáky,“ říká Jarmila.

Ondrej doplňuje: „Národním sportem je tam totiž kriket, kterému se věnuje 90 % lidí. A jen opravdu malá skupinka se snaží odlišit. Na 160 milionů lidí je to opravdu malinko.“

Tři stateční?

I z této trojice kluků je prý ale doslova cítit energie a zapálení pro věc. „Dělají to ale hodně na koleně. Dokonce nemají ani pořádná prkna. Dají se tam koupit jen nějaké fejky z Číny, které se jim po pár skocích do tří dnů rozpadnou. My jim slušné skejty dovezli a byli neskutečně rádi,“ říká Jarmila.

Taky se prý pokusili na ulicích ptát lidí, jestli tuší, co to vůbec je za sport. „A opravdu nikdo nevěděl, co tohle prkénko s kolečky vůbec je,“ dodává. Dá se prý říct, že je tento sport považovaný spíš za vandalismus. „Ono to totiž taky dělá trochu hluk.“

Válečné tetovací studio

Už v září se dokumentaristé vydávají do Gruzie za místní komunitou tatérů. „Bude to do Jižní Osetie, kde probíhala válka a kde to není jen tak otevřít si tetovací studio. Navíc ten, za kterým jedeme, má mít i zkušenosti s válkou a tak určitě bude vyprávět,“ těší se manželé Štukovi.

Dost netradiční pozadí|foto: Jarmila Štuková

Jak našli graffiťáky v Iráku a třeba rappery v Ugandě? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.