Černá díra se probudila. Po 26 letech
Vesmírný objekt V404 Cygni v souhvězdí Labutě je v současnosti nejjasnějším rentgenovým zdrojem na noční obloze.
O černých dírách bylo popsáno mnoho papíru, v seriózních vědeckých pojednáních i v bulvárních časopisech. Tito vesmírní Otesánkové, velmi hmotná tělesa, z jejichž gravitace neunikne nejen žádný objekt, ale ani světlo, jsou mimořádně zajímavými objekty. Astronomové mají o jejich existenci jen nepřímé důkazy, především v podobě rentgenového gama záření. Je prokázáno, že černé díry jsou v centrech galaxií, v aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v některých kulových hvězdokupách.
Velkou pozornost astronomů teď poutá černá díra V404 Cygni v souhvězdí Labutě. Má hmotnost deseti Sluncí a je od nás vzdálená téměř 8 000 světelných let. Probudila se po 26 letech spánku! Dala o sobě vědět 15. června letošního roku zábleskem rentgenového záření, který okamžitě zaktivizoval pozemské i vesmírné observatoře. První ho zachytil americký satelit Swift a pak i japonský celooblohový rentgenový monitor na Mezinárodní vesmírné stanici; na stránkách Space.com to uvádí Elisabeth Howellová.
Za vzplanutím je binární systém, který tvoří hvězda o něco menší než naše Slunce a zmíněná černá díra. Tu oběhne hvězda za pouhých 6,5 dne, tedy desetkrát rychleji než to stihne Merkur kolem Slunce. Z hvězdy ubírá černá díra hmotu, která, dokud není dostatečně ohřátá, odolává její gravitační síle. Jakmile se však hromaděním ohřeje, hráz se protrhne a horký plyn padá velkou rychlostí do chřtánu Otesánka. Jev vyvolává gama záblesky, jejichž jasnost značně kolísá právě vlivem přetoků hmoty z hvězdy. Zjasnění jsou natolik silná, že V404 Cyg je teď nejjasnějším rentgenovým zdrojem na noční obloze.
Erupce černých děr jsou poměrně vzácné, říká vedoucí projektu Swift v Goddardově kosmickém středisku Neil Gehrels. Proto vědci okamžitě nasazují všechny přístroje, které mají k monitorování – počínaje radiovými vlnami až po gama záření. Zmíněný systém V404 v Labuti byl dosud aktivní jen sporadicky. Ve viditelném světle to bylo naposledy v letech 1938 a 1956, záblesk v rentgenovém spektru zaznamenaly v roce 1989 přístroje na palubě ruské kosmické stanice Mir a japonské družice Ginga.
Záblesky zatím neustávají, observatoře proto pochopitelně pokračují v pozorování. Dá se očekávat, že toto vesmírné dobrodružství pomůže alespoň částečně odhalit záhadu černé díry ze souhvězdí Labutě.
