Česká dřevěná hračka se zdá být obyčejná a drahá. Skončí její éra?

Někteří domácí výrobci podle svých slov bojují o přežití, protože na rozdíl od výrobců na asijském trhu mají větší výdaje. Jejich výrobky se podle nich prodávají čím dál méně.

Problém české dřevěné hračky je v její ceně. Rodiče dětem raději koupí více plastových hraček, které navíc ještě svítí nebo tancují, než jednu ze dřeva. S tím výrobci nic neudělají. Podle nich v poslední době zdražila elektřina, nájmy i dřevo.

Kvůli vyšším výdajům za energie a suroviny si tvůrci nemůžou účtovat reálnou částku za ruční práci, protože by hračky byly příliš drahé a neprodávaly by se. Proto je to podle nich řemeslo, které se má dělat s láskou a s radostí.

Dřevěné Hračkobraní

Děti na zámku v Kamenici nad Lipou jezdí na dřevěných autobusech, točí se na kolotočích, chytají dřevěné ryby, anebo se houpou na myších. Koná se tu tradiční Hračkobraní. A nenajdete tady nic jiného, než výrobky ze dřeva a textilu. Plast je zakázaný. Podle výrobců nemá plastová hračka duši. Na jednom ze stolků právě vzniká obří mrakodrap. Staví ho Lukáš s maminkou Kamilou.

„Mě nejvíc baví Lego, dělám si z toho autíčka nebo barák. Jednou jsem z toho udělal velkej a sám,“ říká Lukáš a maminka Kamila doplňuje: „Máme doma taky hodně dřevěných stavebnic. Já jsem pro českou kvalitu jakoby ruční výrobu. To mě baví nejvíc.“

Dřevěná hračka může působit obyčejně a je drahá|foto: Tomáš Beneš

Většinu dětských pokojů zdobí spíš hračky, které blikají, zpívají a tancují. Třeba pokémoni, nebo multifunkční panenky. Dřevěná hračka může působit obyčejně a je drahá. To potvrzuje Daniela, která u dřevěného rybníka chytá se svým dvouletým synem dřevěné ryby.

„Mám doma spíš, se přiznám, asijské, čínské. Ale dřevěným fandím. Děti to nerozbijí tak rychle, můžou si to ohlodávat. Myslím si, že dětem je jedno, jestli mají hračku plastovou, anebo dřevěnou. To je potřeba rodičů, vést ke dřevu, k ruční práci.“

Jde to i bez plastu

Přesto, že na tuzemském trhu ustupují dřevěné hračky asijským z plastu, v Kamenici o ně byl velký zájem. Rodiče pro děti nejčastěji kupovali ty, které je zabaví, ale i naučí. To potvrzuje řezbář Stanislav Drašnar.

„Lidi chtějí klasické dřevěné hračky, stavebnice. Tím, že máme stavebnice českých památek, tak děti stavějí konkrétní stavbu.“

Česká hračka vycházela z lidových hraček, které měly svůj půvab i logiku. Pak byla povýšena na kvalitní produkt z hlediska psychologie, pedagogiky, sociální estetiky|foto: Kamila Schusterová

Podle výtvarníka Václava Kubáta česká hračka vycházela z lidových hraček, které měly svůj půvab i logiku. Pak byla povýšena na kvalitní produkt z hlediska psychologie, pedagogiky, sociální estetiky.

„Hračka přestala být pojímána jako zmenšený svět dospělých, stala se svébytným předmětem, který má poskytovat dětem fantazii, příležitost k rozvíjení tvořivosti. Předcházející hračky byly statické, ale děti si také míň mohly hrát, protože byly zaměstnávány. Dneska je to zcela jinak. Děti v podstatě přestávají tvořit, sedí u počítačů, konzumují hračky ve velkém množství.“

Česká tradiční dřevěná hračka byla oblíbená spíše u dnešních babiček a dědečků. Pro dnešní dětskou generaci už není tak populární. Přesto plastové multifunkční výrobky během kamenického Hračkobraní nikdo nepostrádal. A zámecké nádvoří bylo plné veselých dětí různého věku, které prosily rodiče, aby ještě nemusely domů.