Ponor do Hranické propasti může trvat i přes 10 hodin

30. červenec 2015

Z vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou vede nenápadná, lesní pěšina, která po zhruba půlkilometrovém výšlapu končí u tabule s nápisem Hranická propast. Na dně propasti, v téměř 70 metrové hloubce, se skrývá jezírko. Podle středověkých pověstí bezedné. Dna jezírka, a tím pádem celé propasti doposud skutečně nebylo dosaženo. V jaké hloubce se skrývá, to se snaží odhalit tým českých a polských potápěčů.

Nehledě na to, že veřejnost má do propasti vstup zakázán, je samotné jezírko obtížně dostupné. Kamenné schody končí zhruba ve výšce 55 metrů nad hladinou, dále musejí potápěči slaňovat po strmém srázu. Podle jednoho z potápěčů, Martina Guby, však samotné ponory vyžadují velké množství materiálu, který k jezírku dopravují pomocí lanovky. „Na běžný ponor s otevřeným okruhem jeden potápěč potřebuje zhruba 70 kilogramů výstroje. Když napočítáte, že je nás tu při zabezpečení větší akce tak deset, je potřeba spustit nějakých 700 kilogramů výstroje.“

Nejvíc času zabere dekomprese

Potápěči musejí při ponorech do velkých hloubek dbát zejména na dekompresi při výstupu. „Když budete v hloubce do 200 metrů, tak každá minuta na dně vás bude stát 30 až 40 minut na výstupu,“ říká další z potápěčů, David Čani. Vynoření tak zabere drtivou většinu času, kterou potápěč stráví ve vodě. Čani dodává, že „čím blíž jste hladině, tím pomaleji bude výstup trvat. Stěžejní hloubka je 9 a 6 metrů, protože v této hloubce sedíte 3 nebo i 4 hodiny.“

Voda v propasti je silně mineralizovaná a lehce kyselá. Při ponorech dochází k chemickým reakcím, které vodu barví na bílo, a ponory se tak mohou konat jen jednou za tři až čtyři týdny. Pro potápění samotné využívají speleologové dva druhy přístrojů: s uzavřeným okruhem a s otevřeným okruhem. Při použití přístrojů s otevřeným okruhem si potápěči v tlakových lahvích nesou zásobu vzduchu. Vydýchaný vzduch pak vypouštějí do okolní vody a vznikají tak vizuálně známé bubliny. Naopak přístroje s uzavřeným okruhem pracují na odlišném principu. Vydýchaný vzduch putuje do nádoby s chemikálií, která oxid uhličitý vznikající při dýchání rozloží a získaný kyslík putuje zpět do oběhu. Potápěč tak nejenže nevíří vodu bublinami, ale pod vodou také vydrží mnohem déle.

Potápěči před ponorem musí vyčistit hladinu od spadaného listí

Bude rekord překonán?

Hranická propast je se svou hloubkou 384 metrů momentálně nejhlubší zatopenou sladkovodní jeskyní na světě a druhou nejhlubší zatopenou jeskyní vůbec. Na prvním místě je s hloubkou 392 metrů jeskyně Pozzo del Merro. Celková hloubka suché i zatopené části Hranické propasti je 453,5 metrů. Dna propasti ale doposud nebylo dosaženo a podle hydrologů by celková hloubka mohla být i 700 až 1 000 metrů. K ponoru, který má za cíl překonat rekordní hloubku, by mělo dojít v průběhu léta.
Na otázku, zda potápěči věří, že se rekordu podaří dosáhnout, odpovídá Čani jednoznačně: „Samozřejmě, že jo. Už tomu dáváme osm let. Určitě tomu věřím.“

Pro dopravu materiálu na plošinu u jezírka používají speleologové lanovku
autor: ono
Spustit audio