Před 70 lety skončila postupimská konference. Ovlivnila poválečné uspořádání Evropy
Postupimská konference skončila přesně před 70 lety. Na jednáních o poválečném uspořádání Evropy se sešli zástupci vítězných mocností. Mluvili také o poválečné správě Německa a o náhradě válečných škod.
V Postupimi nedaleko Berlína se sešli za SSSR Josif Stalin, za Spojené státy americké prezident Harry Truman a za Velkou Británii ministerský předseda Winston Churchill společně s Clementem Atleem. Ten Churchilla v průběhu konference nahradil.
„Konference řešila otázku hranic, v Evropě došlo ke značným změnám. Dále řešila poválečné uspořádání v Německu, potrestání válečných zločinců, odsun německé menšiny z několika evropských států. Také rozhodla o tom, že se satelity Německa bude uzavřena mírová smlouva,“ vyjmenovává historik Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu.
Před 70 lety skončila postupimská konference. Jednání velmocí připomněl Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu
Československa se zřejmě nejvíce týkal odsun německé menšiny. Zpočátku nebylo jisté, zda se záměr podaří prosadit.
Před konferencí tento bod podporoval jednoznačně pouze Sovětský svaz. V Československu proto došlo k takzvanému divokému odsunu německé menšiny.
„Českoslovenští politici si nebyli jisti tím, že se podaří odsun na mezinárodní úrovni prosadit. Dali tedy pokyn k tomu, aby co nejvíce Němců opustilo republiku ještě před rozhodnutím velmocí. Proto docházelo k případům, kdy bylo německé obyvatelstvo ze země vyháněno,“ popisuje Láník s tím, že Čechoslováci měli mnoho důvodů, proč německé obyvatelstvo neměli rádi.
Podstatným závěrem podle historika mimo jiné bylo, že každá z velmocí bude své nároky řešit pouze ze své okupační zóny.
„To byla pro Stalina velice nepříznivá zpráva. Bylo mu jasné, že nepronikne do srdce německého těžkého průmyslu, tedy do Porúří a do Porýní, a že nebude moci získat moderní know-how,“ dodává Láník.
Mocnosti měly zcela odlišné představy o uspořádání světa. Mnohé zásady, které byly dohodnuty, proto nikdy nevstoupily v platnost.
„Německo nikdy nebylo spravováno jako jediný celek. O pouhé čtyři roky později vznikly dva samostatné státy, které byly plnoprávnými členy dvou mocensko-vojensko-politických bloků,“ dodává Jaroslav Láník.
