Ohniště, u kterého se hřála Pocahontas
Američtí archeologové zkoumají pozůstatky indiánské osady Kiskiack. Na přelomu 16. a 17. století tu vládl náčelník Powhatan – otec slavné „indiánské princezny“ Pocahontas.
Na dohled od virginské základny amerického námořnictva Yorktown, na srázu spadajícím k řece York, odkryli archeologové z týmu vedeného Martinem Gallivanem narudlé kusy kamene. Oku laika připomínají ze všeho nejvíc úlomky pálených cihel. Ve skutečnosti jsou to kusy křemence, které z hor přinesly opakované povodně. Na sráz nad řekou je ale před mnoha staletími vynesli lidé – indiáni, kteří tu po dlouhá staletí žili.
Právě barva prozrazuje, k čemu kameny sloužily. Cihlovou červeň jim dodala vysoká teplota ohniště. Archeologové vědí, že kolem ohnišť se v sídlech předkolumbovských indiánů soustředil společenský život. Lidé tu opracovávali nástroje, připravovali jídlo, řešili vážné problémy nebo jen tak seděli a povídali si. Půda kolem ohnišť je plná stop po dávno minulých událostech. Nacházejí se tu zuhelnatělé zbytky rostlin, úlomky kosti ulovených zvířat, úštěpky kamene opracovávaného na zbraně a nástroje.
Gallivan a jeho spolupracovníci tu narazili na díry po dřevěných kůlech. Ty byly součástí palisádového opevnění. Vědci znají dokonce i jméno této osady – Kiskiack. V době, kdy Britové zakládali ve Virginii první stálé sídlo Jamestown, vládl Kiskiacku a okolí náčelník Powhatan. Možná že právě u ohniště objeveného Gallivanovým týmem sedávala Powhatanova dcera Pocahontas spolu se svým bílým manželem Johnem Smithem. Důkazy pro to neexistují. Nelze to ale ani zcela vyloučit.
Mnohem nepochybněji je Kiskiack spojen i s jinou historickou postavou indiánského původu. Pocházel odtud mladík, kterého španělští jezuité v roce 1561 pokřtili na Dona Luise. Mladík odjel s jezuity nejprve na Kubu a pak i do Španělska. O pár let se Don Luis do Kiskiacku vrátil s jezuity, kteří tu hodlali založit misii. Jejich mise skončila tragicky. V roce 1571 byli do jednoho povraždění kiskiackými indiány. Masakr zorganizoval Don Luis. Traduje se, že tak učinil v dobré víře. Jezuité podle něj netoužili po ničem jiném než po mučednické smrti. A tohle přání se jim jejich odchovanec rozhodl splnit.
Archeologové nepočítají, že by na srázu nad řekou York našli svědectví o pobytu Pocahontas nebo Dona Luise. Zajímá je, jak tu indiáni po staletí žili. Jaké plodiny pěstovali, jakou zvěř lovili. Vědci odhadují, že Kiskiack obývalo asi 200 lidí. To už bylo poměrně velké sídlo. V Powhatanově „království“ Tsenacommacah patřilo k těm největším, i když nemohlo velikostí soupeřit se „sídelním městem“ Werowocomocem. Ve své době patřil Kiskiack k významným centrům a sídlil tu jeden z Powhatanových podnáčelníků.
Pro archeology je tato lokalita cenná především tím, že se dochovala relativně neporušená. Území bývalého Kiskiacku nezasáhla ani výstavba vojenské základny. Nikdy tu nikdo neoral, a tak nedošlo ani k narušení svrchních vrstev půdy. Kameny ohraničující ohniště vědci našli na tom místě, kam je před staletími uložili indiáni. To je také důvod, proč vědci s napětím očekávají další nálezy. Nebudou to žádné poklady.
„Zlatých lebek se tu asi moc nenajde,“ žertuje Martin Gallivan.
O každodenním životě indiánů se ale archeologové mohou dozvědět spoustu nového.
Zdroj: William & Mary University
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
