Když ji miluješ, není co řešit. Tahle žlutá krasavice okouzlila Rio de Janeiro

Takovou krasavici jinde nepotkáte. Je žlutá, vepředu má namalované modré linky a z boku červená srdíčka. A protože je to dopravní prostředek, má ještě další charakteristiky. Dokáže třeba jezdit na obě strany, ale na dřevěných sedačkách sedíte vždy po směru jízdy. A protože jsme v Riu de Janeiru, tak s řidičem je za jízdy mluvit povoleno.

Je to velká sláva. Santa Teresa, legendární tramvaj, se vrací!

Zkušený řidič Marcos Celestinho žádá o svolení vyjet ze stanice na starý akvadukt nad čtvrtí Lapa. Neustále hlásí polohu do vysílačky. Když vyjede do křivolakých uliček čtvrti Santa Teresa, pořád přibržďuje, dává přednost autům, opatrně projíždí kolem těch stojících, aby nepoškrábal lesknoucí se lak na tramvaji.

Vedle mě sedí kluk a jeho maminka. On snad tramvají musí jet poprvé, maminka ale ne – je přímo ze čtvrti. Na první stanici (dál se zatím nejezdí) mi oba mizí, je tu opravdu spousta lidí.

Měj rád svého tramvajáka

Marquinhos mezitím přejel s oboustranným vozem na opačnou kolej a kolegové pomohli překlopit opěradla tak, aby se zase jelo po směru jízdy. Místní ho zdraví. Aby ne, s tramvajemi tu začal jezdit před 34 lety.

Vysednout zpátky na plošinu byla pro něj obrovská radost. „Nemám slov. Ta láska k tomu tady nám koluje v žilách. Nedá se to vysvětlit. Je skvělé být řidičem tramvaje v Santa Terese, být zase s obyvateli a vozit lidi z celého světa,“ neskrývá.

I pro děti je jízda tramvají zážitek. Yasmine se svou babičkou Viane z města Duque de Caxias

Když přijíždí do zastávky, všichni můžou poděkovat přímo. Řidiče totiž neodděluje žádná přepážka, žádné sklo. A místní mají své řidiče rádi.

„Když si někdo z místních všimne, že nás někdo otravuje nebo nás nenechá jet, hned se ozve a zasáhne. Nějak nás vždycky ochrání a nenechá na holičkách. To je na Santa Terese hezké,“ uzavírá Marquinhos.

autor: dkk
Spustit audio