Na práci řemeslníků si stěžuje stále více lidí. Spory často vyřeší až soud
Peníze na ruku bez dokladu, nedodělky, dohady a někdy i soud. V Česku přibývá sporů mezi nespolehlivými řemeslníky a lidmi, kteří si je najali na práci. Česká obchodní inspekce řešila od začátku roku do konce července téměř 200 stížností na jednání i práci řemeslníků nebo firem. Lidem vadilo, že řemeslníci nedodrželi termíny, odmítli řešit závady nebo reklamace. A podle kontrolorů byla každá druhá stížnost oprávněná. Obchodní inspekce rozdala pokuty celkem za 380 tisíc korun.
Nejčastěji si lidé stěžují na zedníky, truhláře, tesaře, malíře a elektrikáře. Obvyklým prohřeškem je nedodržení termínů, řemeslníci také odmítají řešit vady svého díla nebo přijmout reklamaci.
„Firma si vzala peníze, ale práci nedodělala,“ tvrdí seniorka z Českobudějovicka, která si objednala instalatérské a topenářské práce. Řemeslníkům zaplatila přes padesát tisíc korun, ti ale prý odvedli jen polovinu práce. Písemnou smlouvu s nimi uzavřenou neměla.
Na práci řemeslníků si stěžuje stále více lidí. Sepište si smlouvu o dílo, radí právník České obchodní inspekce David Hanousek
Když se řemeslník neozýval, začala ho zákaznice písemně urgovat. Bez výsledku.
„Domluvili jsme se na základních věcech, to vycházelo zhruba na 50 tisíc, čímž jsme vlastně splnili tu podmínku. Sama o sobě mi ale nikdy nezavolala, že by byla nespokojená. Písemně jsem nic nedostal,“ odmítá řemeslník, že by něco nedodělal. O problémech prý nevěděl.
Seniorka argumentuje tím, že mu poslala dopis. Řemeslník si ale obsílku nikdy nevyzvedl. Stejně jako ty následující.
„Kdysi jsem se dostal do problémů, takže jsem měl podnikání na náměstí Přemysla Otakara, tedy na radnici,“ vysvětluje instalatér.
Nespokojená zákaznice už má připravenou i žalobu. Pokud ji na českobudějovický okresní soud podá, nebude to u soudu rozhodně ojedinělý případ.
Smlouva o dílo
Právník České obchodní inspekce David Hanousek upozorňuje, že by si lidé měli sepsat smlouvu o dílo.
„Občanský zákoník v současné podobě dovoluje uzavírat smlouvy ústní, a to i smlouvy o dílo. Ale lidem se pak těžko dokazuje, že například topenář měl udělat práci za 50 tisíc, a ne o 10 tisíc víc,“ říká Hanousek a dodává:
„Problém je ale samozřejmě i na druhé straně. Lidé chtějí po řemeslnících víc, než se původně domluvili. Ale těžko to bez napsané smlouvy dokázat.“
Ve smlouvě by podle něj nemělo chybět jak jméno a příjmení zákazníka, tak i název firmy, její adresa a identifikační číslo. Součástí by měl být také popis prací, cena, datum jejich ukončení a sankce pro řemeslníka i zákazníka.
„Pokud je potřeba navýšit cenu, tak by řemeslník měl objednatele předem upozornit a ten by to měl odsouhlasit. V takovémto případě je vhodné napsat souhlas do dodatku smlouvy,“ popisuje Hanousek.
Podle Asociace občanských poraden a Sdružení obrany spotřebitelů se s dohady mezi řemeslníky a lidmi, kteří si je objednají, setkávají nejčastěji lidé na jihu Čech, v Praze a také na Moravě.
Lidé na severu Čech se s těmito problémy obracejí na poradny zřídka, spíš vůbec. Podle odhadů pracovníků poraden je to dané zřejmě tím, že lidem v této ekonomicky chudší části republiky už na řemeslnické práce nezbývá.
