Volná výchova? Kvůli společenským trendům se dnes rodiče jen obviňují a nemají odvahu na dítě výchovně působit

Vychovávají se dnes děti lépe nebo hůře než dřív? Podle kouče Aleše Kaliny se to nedá přesně posoudit. „Vychováváme vždycky podle toho, co skutečně jsme. Čili pouze předáváme to, co jsme přejali od svých vlastních rodičů anebo eventuálně co jsme se naučili z vlastní životní cesty.“

Kalina připomíná, že mozek je nejsilnější počítač na světě. Jen nevíme přesně, jak vlastně funguje. „Ukazuje se, že už druhý den od početí vzniká první neuronová buňka. A od té doby jich vzniká asi 9600 za vteřinu. Během toho mozek do sebe nasává úplně všechno, co maminka prožívá, slyší.“

Dítě dá na to, co cítí, ne co slyší

Jsou prý případy, kdy vznik traumat je třeba klást ještě do prenatálního stavu. „Maminka v době, když to děťátko bylo v bříšku, prožívala nepříjemné situace s partnerem nebo s někým z blízkých. Anebo tam bylo něco nepříjemného, třeba smrt. Mozek dítěte si to už v této době zapsal.“

Když už je dítě na světě dá podle Kaliny mnohem víc na to, co cítí v daný okamžik, než co slyší. „Takže rodič řekne: To nedělej! A to dítě si doslova z mysli toho rodiče intuitivně nahraje: No, a jak to děláš ty? A pokud tam najde rozdíl, tak se řídí podle toho, co cítí. A ne podle toho, co rodič říká.“

Nehrajte s dětmi falešnou hru

Mozek dítěte má plnou kapacitu, plný výkon, jako má dospělý. Akorát v sobě ještě nemá nastřádané všecky informace. „Takže když dětem říkáte: Ty seš spratek, neotravuj a poslouchej! Tak to dítě se nám akorát neumí ještě postavit a neumí říct: Hele, ale to, co ty říkáš, vlastně není vůbec pravda.“

Ukazuje se, že děti často poznají, když s nimi rodiče hrají falešnou hru. Například když rodiče zůstávají dohromady jen kvůli dětem. A přitom rodiče ztrácí kus života ve víře v „obětování se“.

Nesvéprávní rodiče

Kvůli společenským trendům je dnes jakýkoli výchovný proces ze strany rodičů rozmělněn do sebeobviňování. Rodiče tak už nemají odvahu na dítě výchovně působit. Třeba i drsnějším způsobem.

„Problém je, že není jasně stanoveno, jak to tedy vlastně správně dělat. A přitom v tom není nic složitého. Jednoduše dětský mozek pouze nasává to, co vy skutečně jste,“ opakuje znovu Kalina. Váš úkol jako rodiče tak je stanovovat hranice. Musíte se naučit je stanovovat neostře, vysvětlovat.

Jednoduché pravidlo

„Chcete velice jednoduché pravidlo? Nechte dítě být, dokud neteče krev.“ Každé dítě má talent na něco jiného. Některé jen pozoruje a může z něj být kronikář, jiné objevuje a bude z něj cestovatel.

Svým dětem jsem řekl: Můžete úplně všecko, tady jsou otevřené hranice a já vám budu krýt záda, když to budete chtít jít prozkoumat. No a nestalo se mi, že by z nich vyrostli Spratci. Dali si pivo. Dali si takový ty věci, do kterých občas každý někdy zahučí. Ale nestalo se, že by se nedokázali do společnosti rozumně zařadit.

Neexistuje ale situace, kdy by rodič měl říct: „Ne! Teď budeš poslouchat mě, protože já mám zkušenost.“ Kalina připouští, že může. Pod jednou velikánskou podmínkou: když dojde ke vzájemné dohodě s dítětem.

Rodič = vzor a vůdce

„Dítě rádo, opravdu velice rádo respektuje osobnost rodiče. Pokud si rodič stojí za tím, co říká. Dítě cítí, že rodič je jeho osobní vůdce. Pak to dítě poslechne rádo.“

Zajímává vás, na co se posluchači Kaliny zeptali? Poslechněte si audio v tomto článku anebo v audioarchivu iRadio v rámci Dopoledne s Dvojkou.