Japonsko vyzývá svět k jadernému odzbrojení
Před sedmdesáti lety svrhli Američané atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Poprvé a dosud naposledy tak lidstvo zažilo útok nukleárními zbraněmi. Japonci proto u této příležitosti vyzvali svět k jadernému odzbrojení.
Minuta ticha a smuteční obřady, vypouštění holubic, ale i protesty provázely vzpomínkové akty v Hirošimě a Nagasaki, na které šestého, respektive devátého srpna 1945 dopadly atomové bomby a zabily přes dvě stě tisíc lidí.
„Jaderné zbraně jsou něco strašného. Nikdo nesmí zapomenout, co se tehdy stalo. A nejde jen o obrovský počet obětí, ale o to, jak hrozně ničivé atomové bomby jsou. Všichni si to musí uvědomit," říká sedmnáctiletá studentka, která se účastní smutečního obřadu v chrámu.
Proč vůbec Spojené státy použily atomové pumy a je jejich nasazení obhajitelné?
„Tohle je otázka, která pálí nejenom Japonce samotné, ale rezonuje i ve veřejném mínění celosvětovém," říká japanolog Jan Sýkora.
„Je faktem, že tak, jak se postupně vzdalujeme od té historické události, tak se podstatně mění názory, jak v Japonsku samotném, kde v roce 1991 téměř každý třetí Japonec schvaloval nutnost svržení atomových bomb jako urychlení konce války, zatímco v roce 2015 to bylo pouhých 14%, tak i celosvětově. Například v roce 1945, bezprostředně po svržení bomby, schvalovalo svržení 85% Američanů, zatímco v roce 1991 podíl klesl na 57%," doplňuje docent Sýkora.
Samotní obyvatelé Hirošimi mají na tuto strašnou událost ještě jiný pohled.
„Proč shodili druhou bombu? Myslím si, že se ve Washingtonu báli brzké japonské kapitulace, proto se rozhodli ji rychle použít. Tentokrát plutoniovou pumu, aby ji otestovali. Obyvatelé Nagasaki se tak stali doslova pokusnými morčaty. Výbuch okamžitě zabil na 80 000 obyvatel, z toho jenom 20 000 tvořili vojáci. Ostatní byli civilisté. Srovnávat to s Pearl Harbourem je holý nesmysl," říká paní Keiko Ogura, která přežila útok jaderný útok v Hirošimě.
Její slova potvrzuje i japanolog Sýkora: „Na jedné straně bylo svržení druhé atomové bomby skutečně už jenom demonstrace síly. Hovoří se ale i o tom, že šlo skutečně o pokus, s ohledem na to, jak se vyvíjelo mezinárodní klima, kdy bylo jasné, že dříve či později vznikne konflikt mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými."
Vzpomínkové akce v Hirošimě nebo v Nagasaki jsou obyvateli Japonska chápány na jedné straně jako generační záležitost a na druhé straně jako pokus o vyrovnání se s minulostí. V Japonsku můžeme v současnosti vidět velice silné mírové hnutí, které se obecně staví proti zbrojení.
Revize pacifistické japonské ústavy
Horkým tématem současných dnů je revize pacifistické japonské ústavy, která má poprvé od konce druhé světové války umožnit nasazení japonské armády v zahraničí.
„Japonsko bylo po roce 1945 nuceno přijmout ústavu, kterou víceméně zpracovaly Spojené státy americké, a její součástí je i devátý článek ústavy, kterým se Japonsko jednak zříká práva na pravidelnou armádu a jednak odmítá použití síly nebo vojenské sály jako nástroje řešení mezinárodních konfliktů," osvětluje problematiku docent Sýkora.
Tato interpretace byla předmětem vleklých sporů mezi politiky, ale zatím žádný politik a žádná politická strana neměla takovou podporu, aby dokázala změnit formulaci ústavy.
„Poslední vláda ovšem přikročila ke změně interpretace devátého článku, kde právo na sebeobranu je vykládáno v širším slova smyslu jako právo na kolektivní sebeobranu. V praxi to znamená to, že pokud Japonsko a japonské zájmy jsou nějakým způsobem ohroženy nikoli jenom na japonském území, ale i mimo Japonska, na území japonských spojenců, tak vojenská aktivita Japonska na těchto územích je chápána jako kolektivní sebeobrana," dodává docent Sýkora.
V současném Japonsku převládají obavy na jedné straně z Číny a na druhé straně ze Severní Koreje. Proto se tamní politici domnívají, že by se Japonsko nemělo spoléhat výlučně na svého hlavního spojence, na Spojené státy, ale že by mělo být schopno se samo ubránit.
„Severní Korea je v tomto ohledu nevyzpytatelná a těsná blízkost znemožňuje Japonsku spoléhat se na podporu ze strany Spojených států. I Spojené státy americké omezují svoji vojenskou přítomnost v Japonsku, což musí být zákonitě vyváženo odpovídajícími japonskými aktivitami," uzavírá japanolog Jan Sýkora.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
