Lavičky mají poděkovat českým válečným veteránům. Jedna bude i v Afghánistánu
Speciální lavičky z borového dřeva chce po celé republice nainstalovat Petr Něnička z Vlkoše na Hodonínsku. Lavičky mají patřit vzpomínce na válečné veterány. Autor projektu jimi chce očistit jména vojáků v očích veřejnosti a poděkovat jim za práci, kterou pro republiku vykonávají.
Petr Něnička, který je mimo jiné zakladatelem Military muzea ve Vlkoši na Hodonínsku, chce upozornit i na to, že svoboda není zadarmo, a že je naší povinností poděkovat vojákům za práci, kterou pro zemi dělají. Zároveň tak chce také očistit jejich pověst.
Ve společnosti jsou totiž podle Něničky vojáci často vnímáni jako žoldáci nebo dolaroví bojovníci. Projekt je na samém počátku, nicméně první lavičky už našly své místo. Dvě zakoupila radnice ve Vlkoši, čtyři pak Kyjov. Zájem už ale už projevila také například Praha, České Budějovice nebo Tábor.
Lavičky z dílny Petra Něničky mají očistit pověst válečných veteránů a poděkovat jim za jejich práci
Na první pohled lavičky vypadají jako všechny ostatní. Mají na sobě ale několik důležitých znaků, kterými se odlišují.
V opěradle borového dřeva jsou vyryta dvě data. Nejprve 11. listopad, který je Dnem válečných veteránů, a pak také 8. červenec, kdy loni po sebevražedném útoku v Afghánistánu zemřelo celkem pět českých vojáků.
Je také symbolizuje pět vlčích máků vyrytých do dřevěného opěradla. Ústřední motiv na opěradle lavičky pak odkazuje k mottu, kterým se řídil válečný veterán Jiří Schams.
„'Kdybys byl třeba jediný, kdo může či umí udělat, co je třeba, musíš to udělat.' To je o tom, že by lidé neměli být lhostejní k čemukoliv, k běžnému životu. Tohle přísloví zkrátka platí pro každého člověka,“ popsal autor projektu Petr Něnička.
Jedna z laviček se objeví také v Afghánistánu. Má pořadové číslo 000 a sám autor ji označuje jako „počátek“. Zásilka by na vojenskou základnou Bagrám měla odletět v září.
Vojákům se nápad líbí, posílají děkovné dopisy a sami žádají o lavičky, které by ozdobily města nebo obce, odkud pochází. Důležité je podle Něničky v lidech probudit zvědavost a zájem o historii.
„Je 70 let po válce a situace se tak nějak přiostřuje. Už dlouho tady nebyla válka, lidé začínají být neteční. Čím míň je druhoválečných veteránů, tím to jde víc do ústraní. Novodobé válečné veterány společnost nazývá žoldáky a s tím se já osobně smířit nemůžu,“ uvedl Něnička.
