Gruzínci jsou tak pohostinní, že si od nich občas musíte odpočinout. Vítají vás pálenkou a povídat si chtějí dlouho do noci, říká cestovatel Vojtěch Trčka
Vojtěch Trčka se vydal pěšky ze Slavonic až do Gruzie. Respektive autostopem. Ostatně tímto druhem dopravy cestuje už od 17 let. Procestoval tak už například Afriku nebo Kanadu. V Rumunsku byl zase na kole.
Tento druh cestování je ale na ústupu. „Teď totiž stopování docela upadá. Je to pro mě docela výhoda. Když totiž na někoho mávnu, tak skoro vždy zastaví. A dokonce se se mnou i fotili. Jako s raritou,“ říká Trčka.
Důležité je si dobře připravit trasu, vědět, kde se dá přespat a umýt. „Ale když mě někdo vezme úplně někam jinam, tak není problém trasu upravit a přizpůsobit.“
Gruzie, zapomenutý ráj
Ze svých dosavadních cest ale nejraději vzpomíná na Gruzii. „Je tam málo turistů a nedotčená horská krajina, jezera a taky moře. Navíc skvělí, vstřícní a pohostinní lidé.“
Vůbec tam prý nemusel řešit ubytování. A dokonce si mohl vybírat, které pozvání přijme. „Tam opravdu platí rčení host do domu, pán do domu,“ dodává.
Trasa do Gruzie vedla ze Slavonic, kde Vojtěch Trčka bydlí, přes Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Kosovo, Makedonii, Řecko a Turecko. „Jednodušší by to bylo vzít přes Rusko, ale místní hranice byla v roce 2010 zavřená.“
Bohaté lidi tam nenajdete
Místní lidé prý ale rozhodně pohodlný život nemají. „Není tam moc práce, a tak se snaží rodinu uživit hlavně z toho, co vypěstují na svém políčku u domu. Rozhodně tam nejsou bohatí lidé. Jsou ale velmi hrdí na svůj národ a všichni sousedé si navzájem pomáhají.“
Cestovatel si prý taky musel od jejich pohostinnosti odpočinout ve svém stanu. „Vítají totiž člověka svou pálenkou a povídat si chtějí dlouho do noci. A to se každý den dělat nedá.“
Oslavy narozenin mrtvého
Vesničané taky velmi ctí místní tradice. Trčka zažil i oslavu narozenin mrtvého. „Prostě postavili stoly přímo u jeho hrobu a slavili na místě. Na mrtvé ale myslí i při téměř každém přípitku. Část tekutiny totiž lijí na zem s tím, že to je pro ně.“
Stopem se dá do Gruzie dostat za 10 dní. Trčka cestou nastopoval 7000 kilometrů. V samotné Gruzii byl 20 dní.
Pro Evropana je netradiční i rozdělení mužské a ženské práce. U stolu hodují jen muži, ženy je pouze obsluhují. Na druhou stranu o svých protějšcích mluví velmi hezky. Jako o svých princeznách.
Na cizí ženu nekoukej!
„Řekli mi, že se nesmím na kteroukoli ženu dívat jinak než jako na svou sestru. Když je totiž vdaná, její muž má právo druhého klidně zabít. Já jsem se pak tak bál, že jsem se na začátku díval jen do země. Nevěděl jsem, co je na tom pravdy. Ale asi tato tradice už tak silná není. Nic se nestalo.“
Jak se v Gruzii domlouval? A jak vypadá život ve velkých městech jako třeba v Tbilisi? Kde všude v Gruzii nakonec byl a kam ho nepustili?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
