Jiří Pehe: V čem je kritika výzvy vědců proti xenofobii nesmyslná

Nebo že máme co do činění s chronickými petenty, kteří podepisují kdeco a nerozumí politice. Kritici se často ironicky ptají, jaký smysl nejrůznější petice mají. Rádi také bazírují na některých konkrétních formulacích, přičemž jim snadno unikne podstata či étos daného textu.

Na zmíněné výtky lze přitom odpovědět poměrně jednoduše. To, že výzvy podepisují veřejně známé osobnosti, vědci, umělci a intelektuálové, souvisí jednoduše s tím, že tito lidé mají v každé demokratické společnosti nejen jistou autoritu, ale i odpovědnost.

I oni jistě vědí, že určité věci, na něž kriticky upozorňují, nejspíš nezmění, ale za jistých okolností není prostě správné, když člověk, který je prominentní ve veřejném prostoru nebo má autoritu odvozenou z jeho díla, k jistým věcem mlčí.

Pokud jde o argument, že nejrůznější petice takzvaných elit jen rozdělují národ, protože nesouzní s většinovým míněním, lze se zeptat, jaký smysl by petice a výzvy měly, pokud by s většinovým míněním souzněly. Jejich cílem je přeci veřejné mínění, které se v dané věci zdá podléhat předsudkům, změnit.

Čtěte také

Všechny výše zmíněné kritické argumenty se objevily i v textech některých komentátorů a na sociálních sítích v reakci na výzvu český vědců proti xenofobii vůči uprchlíkům.

Některé byly dosti agresivní, což je v reakci na výzvu, která není útočná, nejmenuje konkrétní politiky a nabádá v podstatě jen k realismu, slušnosti a smířlivosti, dosti na pováženou.

Známý levicový sociolog Jan Keller, který se dal na politiku, se pro změnu ironicky táže, proč tisíce jeho kolegů, kteří podepsali výzvu proti xenofobii, mlčely, když západní spojenci vojensky intervenovali v zemích, odkud dnes uprchlíci proudí.

Běženci a pašerácké gangy hledají kromě Calais i jiné cesty, jak nelegálně proniknout do Velké Británie|foto: ČTK/AP, Emilio Morenatti,ČTK

My bychom se zase mohli ironicky zeptat Kellera, proč jako člen komunistické strany v 80. letech minulého století neprotestoval, když Sovětský svaz okupoval Afghánistán a když sovětský blok pomáhal v zemích, odkud dnes uprchlíci proudí, udržovat brutální quasi-socialistické diktatury, jejichž postupný kolaps během arabského jara je jednou z příčin uprchlického exodu zrovna tak jako některé zpackané západní intervence.

Lze navíc namítnout, že veřejně známé osobnosti, intelektuálové a vědecké autority mohou samozřejmě teoreticky protestovat proti lecčemu, co se děje ve světě, ale výzvy k veřejnosti mají smysl pouze v případě, že máte adresáta.

Tímto adresátem, jehož kolektivní mysl snad můžete nějak ovlivnit, je v případě výzvy proti xenofobii vlastní národ. Vědci sdělují svým spoluobčanům, co si myslí o uprchlické hysterii a proč.

Činí tak v naději, že mohou část národa nějak ovlivnit, protože ať se to mnohým líbí nebo ne, mají kvůli svému vzdělání ve společnosti určitý status.

Není jasné, proč bychom měli jejich apel k vlastnímu národu kritizovat jako laciný jen proto, že v minulosti nepsali výzvy západním politikům v Evropě a USA.