Karel Sedláček: Vzpomínka na 21. srpen 1968
Čas je milosrdný. Vymazává nám totiž z paměti některé události a pomáhá nám zapomenout. Na druhé straně jiné vjemy přikrašluje, dává je do jiných souvislostí, přisuzuje jim jiný význam. Vzpomínky jsou subjektivní. V tom je jejich kouzlo i slabina.
Naštěstí se díky několika statečným lidem, kteří nepodlehli nátlaku tajné komunistické policie Státní bezpečnost (StB), podařilo rozhlasové vysílání od 21. do 28. srpna 1968 zachytit na magnetofonových páscích ve vynikající kvalitě a uschovat je u nebojácných lidí.
Zajímavým dokladem jsou také analýzy Státní bezpečnosti, zprávy jejích agentů, kteří nepřestali věrně sloužit komunistické tajné policii i v tak vypjaté době, a rovněž posrpnové protokoly z několika set výslechů lidí zaměstnaných v rozhlase, televizi a v oblasti spojů.
Asi tři roky mapovali vyšetřovatelé StB činnost rozhlasu v roce 1968, a to nejen v pražském ústředí, ale i ve všech krajských studiích. Jen v Plzni provedli 138 výslechů. K dispozici měli i několik hodin nahrávek, které pořídili buď pracovníci nebo agenti StB přímo z vysílání, což je patrné na zhoršené kvalitě záznamů.
Dokonce některé relace začali přepisovat na psacím stroji a později je někdo rukou doplnil o jména jednotlivých hlasatelů a redaktorů, které poznal podle hlasu.
Díky Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek jsem měl před čtyřmi lety možnost prostudovat několik tisíc stránek z dokumentů StB. Z papírových složek, mikrofiší i digitalizovaných záznamů přede mnou defilovaly pohnuté osudy mnoha statečných lidí, z nichž snad každý by mohl být námětem na román. A dělalo se mi zle při četbě příběhů udavačů.
Podle odhadu StB se na srpnovém vysílání podílelo několik tisíc lidí. To bylo i na tajnou bezpečnost velké sousto a proto se zaměřila na organizátory, iniciátory a aktéry. V České republice vybrala 274 a na Slovensku 153 lidí. Připravovala totiž s námi soud, k němž nakonec naštěstí nedošlo.
Podle dokumentů, které jsem mohl prostudovat, se mi zdá, že se vyšetřovatelé a analytici snažili vcelku pravdivě najít odpovědi na otázky: jak vysílání probíhalo a kdo je organizoval. Ale i k těmto dokumentům musíme přistupovat s jistou rezervou, protože někdy je z formulace otázek zřejmá snaha usvědčit některé pracovníky rozhlasu, televize a spojů ze zločinného spolčení s nepřítelem, rozuměj s kapitalistickými zeměmi.
Na šíření vysílání Československého rozhlasu se podle analýz StB podílelo v prvním týdnu okupace také 82 vysílačů armády, Civilní obrany, Ministerstva vnitra, Svazarmu a jednotlivců. Státních rozhlasových vysílačů bylo 43 a šest jich vysílalo na krátkých vlnách do zahraničí. Na Slovensku šířilo program Československého rozhlasu 18 vysílačů.
Vysílali jsme zprávy z celé republiky v rámci tzv. Štafety, kdy se po deseti minutách střídaly jednotlivé stanice. Možná, že si ještě dnes starší posluchači pamatují na ustálenou identifikaci vysílání: „Posloucháte svobodné, legální vysílání Československého rozhlasu.“
Týden jsme vysílali svobodně. Informovali jsme, dávali naději, utěšovali. Po týdnu podepsali nejvyšší představitelé státu a Komunistické strany v Moskvě potupný souhlas s okupací Československa. To byl i konec svobodného vysílání Československého rozhlasu.
Dodnes rád vzpomínám na chvíle, kdy nám posluchači velice emotivně vyjadřovali svou podporu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem poštou dostal diplom Vzorný budovatel kombinátu Vřesová a pamětní medaili jako poděkování za srpnové vysílání.
O rok nebo ještě o něco později však chtělo nové vedení podniku, abych vše vrátil. Chtěl jsem jim vyhovět, ale vyznamenání jsem nenašel. Vinou mého častého stěhování zmizelo v propadlišti času.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
