Inkluze ve školách je pro řadu ředitelů problém. Na začleňování postižených dětí a žáků ze sociálně slabých rodin do běžných tříd nemají peníze, a tak nemůžou platit speciální pedagogy, psychology a asistenty učitelů. Ukázal to průzkum mezi řediteli o inkluzi, který udělala organizace Člověk v tísni a Univerzita Palackého v Olomouci.

Tento článek je více než rok starý.

12:43 26. srpna 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Školy, které asistenty a psychology zaměstnávají, žijí v nejistotě, jestli na ně budou mít peníze. Ty by jim ale měla přinést do budoucna novela školského zákona.

„Novela zákona je zatím ve stadiu mrtvého života, to znamená platí, ale není účinná, bude až příští rok. A nesmírně bude záležet na tom, jak se ministerstvu školství podaří připravit prováděcí předpis, který ta konkrétní podpůrná opatření specifikuje,“ upozornil docent Univerzity Palackého a ředitel projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání Jan Michalík.

Kromě peněz pak školy řeší i metodické vedení. Nikdo podle ředitelů nezpracoval pravidla, jak mají s postiženými dětmi nebo dětmi ze sociálně znevýhodněných rodin pracovat. A dalším problémem je, že inkluze se nedá dělat ve školách, kde mají velký počet žáků v jedné třídě.

Celkem měly školy loni v celém Česku 9000 lidí zaměstnaných jako asistenti. Přes 8000 jich je pro postižené děti a víc než 700 pro sociálně znevýhodněné děti. Řada škol ale nikoho nemá. Vlastního speciálního pedagoga má jen 18 procent a školního psychologa 14 procent běžných základních škol.

U sociálně znevýhodněných je potřeba pracovat nejen s dětmi, ale s celou rodinou, aby měla pomoc smysl, ukazují zkušenosti učitelů.

Martin Karlík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít