Ruští žáci dostanou nové učebnice historie, ukončí prý chaos ve výkladu událostí
Ruské školství se pomalu vrací k jednotným učebnicím. Nejvíc kontroverzí vyvolávají příručky o historii Ruska. Odpůrci se obávají, že se v nich stát pokusí prosadit svůj takzvaný jediný správný pohled na ruské dějiny.
Vydání nových učebnic ruského dějepisu má ukončit chaos, který v tomto oboru panoval od 90. let.
Zakázku na nové učebnice pro základní a střední školy získala tři vydavatelství, takže rozmanitost zůstane zachována, říká Ivan Fjodorov, učitel a spoluautor jedné ze tří vítězných učebnic.
Nové ruské učebnice historie mají sjednotit výklad událostí. Jak jejich autoři k tomuto úkolu přistoupili, zjišťoval zpravodaj Martin Dorazín
„Hodnocení dějin je výsledkem konsensu, který se ve vědecké obci historiků rodil 25 let, od dob přestavby. Jestliže dřív šlo o učebnice sepsané na absolutně ideologickém základě, tak teď máme k dispozici učebnice vytvořené na seriózní dokumentační bázi moderními vědeckými metodami.“
Historik Fjodorov ujišťuje, že se nové učebnice rozhodně nevracejí k sovětskému výkladu dějin. Nejde ani tak o to, jestli byl car Ivan Hrozný skutečně tak hrozný, ale především o pohled na to, co je pořád živé a nejvíce sporné, tedy ruské 20. století.
„Není to sice jednoduchá otázka, ale pasáže o dějinách 20. století jsme doprovodili dokumenty, které byly zveřejněny až v posledních 25 letech, jako je například pakt Molotov-Ribbentrop a další. To všechno tam je. Nikdo nic nezamlčuje,“ tvrdí Ivan Fjodorov.
Nic nezamlčujeme, tvrdí spoluautor učebnice
Učebnice mají být podle něj i návodem, kde hledat další informace. „Naše učebnice obsahují odkazy na internetové zdroje, aby si žáci mohli udělat vlastní názor. Myslím si, že díky tomuto širokému přístupu k informacím mohou získat dostatečně objektivní představu. Nezamlčujeme ani jedno z témat 20. století, například historii gulagů a podobně. Myslím si, v tomto směru už jsme překročili Rubikon a tyto dokumenty už se z oběhu stáhnout nedají,“ dodává historik.
Ivan Fjodorov se zasadil o to, aby učebnice nebyly akademické a ponechaly prostor učitelům i žákům. Problém těch dosavadních učebnic podle něj spočíval v tom, že byly diletantské, nedotažené do konce, nemoderní a nepromyšlené.
„Rozvrh stanovil pro historii 40 hodin a učebnice měla 60 kapitol. Učitelé proto jednu probrali ve škole a druhou zadali domů. To je špatný přístup, nehledě na to, že vůbec nezbýval čas témata prodiskutovat. My jsme napsali 28 kapitol, takže ještě 12 vyučovacích hodin zbylo na tvůrčí přístup učitelů. Staré učebnice jsou chybné z hlediska metodiky a často i povrchní, pokud jde o jejich obsah,“ vypočítává Fjodorov.
Konzultace s německými historiky a pedagogy
S tímto hodnocením souhlasí i Vitalij, donedávna žák a student ve třídě učitele Ivana Fjodorova.
„Učebnice musí pro žáky srozumitelná, a musí se proto vyvíjet. Každá generace úplně jinak získává a vstřebává informace. Těch je teď prakticky neomezený proud. Dobrá učebnice musí nabídnout ověřené a kvalitní informace, aniž by je učitel ještě musel žákům přežvýkat,“ říká.
Podle Vitalije mají nové příručky klást mnohem větší důraz na interaktivitu a vizuální stránku. „Učebnice nám mají poskytnout základní informaci a vynechat prázdnou slámu nebo ideologii. Máme sice hodně učebnic dějepisu, ale většina se hodí tak leda do sběru,“ míní Vitalij.
Novou učebnici ruského dějepisu konzultovali její autoři s německými historiky a pedagogy. V ruských školách by se měla objevit v tištěné i elektronické verzi do konce roku.
