Södertälje jako švédský Bagdád. Proč chce tolik uprchlíků na sever?
Běženci chtějí v Evropě hlavně do dvou zemí: do Německa a do Švédska. Vloni podalo v severské zemi žádost o azyl 81 tisíc lidí, 70krát víc než v Česku.
Švédsko má přitom 9,7 milionů obyvatel. Proč chce tolik běženců, hlavně ze Sýrie, Iráku a Eritreje právě na sever? Ostatní evropské země vyčítají Švédsku nezodpovědné přijímání takového množství lidí. Švédští politici a lidé, kteří mají migrační politiku na starost slovem zodpovědnost popisují své jednání.
Video syrského komika Mahmouda Bitara obletělo Evropu. Bitar v něm pózuje před krásným domem, drahým autem, očesává strom, na němž dozrávají eura, dolarovník ponese ovoce později. Komik se snaží ukázat, jak jsou představy syrských běženců nerealistické: podle něj není život ve Švédsku tak jednoduchý a zářný.
Jak požádat ve Švédsku o azyl je možné zjistit z instruktážního videa v osmi jazycích na webových stránkách Migrační kanceláře, tedy úřadu, který má cizineckou agendu na starost. V přijímacím centru v Solně je dvacet minut před koncem úředních hodin čekárna na azyl stále plná, to jest asi 50 lidí.
Z dovedností uprchlíků bude mít užitek naše společnost
Na začátku září oznámila švédská Migrační kancelář rozhodnutí udělovat všem Syřanům, kteří mají nárok na azyl, rovnou i povolení k trvalému pobytu. Tedy ne dvou- nebo tříletou doplňkovou ochranu, kterou většinou dostanou v ostatních zemích Evropské unie.
„Společnost získá víc, když tito lidé a děti budou vědět, že mají budoucnost tady a ne někde neznámo kde. Investují potom do vzdělání a z jejich dovedností budeme těžit my jako společnost,“ chválí toto rozhodnutí Ola Mattsson z organizace RäddaBarnen, tedy Zachraňte děti.
Vedle Červeného kříže je tato organizace druhou hlavní, která se ve Švédsku o uprchlíky stará. Žadatelé o azyl ve Švédsku, to nejsou jen mladí mužové typu MahmoudaBitara. Vloni přišlo na 7.000 dětí a nezletilých, letos přes 9.000. Cestují týdny, měsíce a roky, protože je poslali do bezpečí rodiče, anebo se rozhodly samy, protože byly ohrožované nebo pronásledované.
„Požadujeme, aby jim byl do 24 hodin po příjezdu do Švédska přidělen dospělý člověk, který jim bude pomáhat a radit, a do 7 dní by měli získat adresu ve Švédsku. Musí to být bezpečné místo: buď speciální domov pro mládež, nebo v případě menších dětí soukromá rodina.“
Soukromých rodin ochotných se postarat o nezletilé uprchlíky podle Oly Mattssona přibývá. Noviny přinesly reportáž o irácké rodině, která přišla do země na konci 80. let, a dnes se stará o syrského mladíka. I přátelé Oly Mattssona se přihlásili švédským úřadům a pečují o nezletilé ze Sýrie, Afghánistánu, Somálska a Eritreje.
„Musejí dodržovat přísná pravidla. Na úvod procházejí screeningem. Mluvíme o potenciálně traumatizovaných dětech. Mohou se chovat normálně, ale jakmile se dostanou pod tlak, mohou začít jednat divně, a ta rodina musí mít na koho se obrátit, kdyby potřebovala pomoct. Jinak jsou ty děti extrémně schopné. Cestovaly samy, překonaly překážky a dokázaly věci, které bychom možná my nezvládli. Jsou zvyklí nést odpovědnost za svůj život.“
Systém dvou učitelů ve školách se osvědčil
Děti a nezletilí jsou lehčí skupina na integraci. Po zvládnutí základů švédštiny jsou posláni do běžné švédské školy. Ve vlaku do Södertälje, které leží na jihozápad od Stockholmu, cestuje skupina pěti dívek, z nichž dvě mají šátek, jedna výrazné asijské rysy, jedna africké a jedna evropské. Živě se baví s učitelkami švédsky. Když zavřete oči, ani nepoznáte, která právě mluví.
„Dnes jsme všichni ze stejného kulturního okruhu. Dívali jsme se v televizi na stejné pořady, četli stejné knihy. Takže v tomhle problém není. Tyhle děti potřebují rok nebo dva, než se přizpůsobí ve škole, což snižuje průměr. Švédské školství má jiné problémy než imigrantské a uprchlické děti.“
V Södertälje, rodišti slavného tenisty BjörnaBorga, má 40 procent obyvatelstva jiný původ než švédský. Uprchlíci a imigranti přicházejí od 60. let, ve městě žije patrně největší asyrská diaspora na světě, komunita syrských křesťanů. Ještě početnější jsou uprchlíci z Iráku, opět převážně křesťané. V roce 2008 pronesl tehdejší starosta Södertälje Anders Lago řeč v americkém Kongresu, v níž připomněl, že zatímco USA vyslali do Iráku armádu, Iráčané uprchli do Evropy a celá pětina z nich se usadila v jeho městě. V čistých číslech Švédové přijali třikrát více iráckých uprchlíků než USA.
„Je to těžké pro naše školy. Ale naučili jsme se za s tím pracovat. Od roku 2003 jsme přijali asi 11.000 uprchlíků. Děti potřebují speciální podporu a rodiče mají problémy s hledáním práce. Nemluví švédsky, a tak nejsou pro práci ve Švédsku kvalifikovaní,“ říká Boel Godnerová, starostka Södertälje zvolená za sociální demokraty.
Právě školy považuje za klíčové místo, kde lze s uprchlíky pracovat a připravit je na život ve švédské společnosti. „Čím jste starší, tím je těžší ve škole zapadnout. Ve většině škol jsme zavedli systém dvou učitelů - nejen kvůli uprchlíkům, ale i ostatním dětem, které nestíhají. Jeden učí a druhý obchází děti, které potřebují pomoct. Moc se nám to osvědčilo.“
Zahraniční média nazývají Södertälje švédským Aleppem nebo švédským Bagdádem. Potom lze ale najít reportáže o kriminalitě ve městě a zločineckých skupinách. Je potřeba s přílivem uprchlíků a migrantů řešit více otázku bezpečnosti ve městě?
„Když trestný čin spáchá imigrant, je jednoduché obvinit celou skupinu i s migrační politikou. Kdyby tomu tak bylo, kriminalita by stoupla všude tam, kam přicházejí uprchlíci. A to není pravda. Měli jsme tu období, kdy tu řádily organizované zločinecké gangy. Teď sedí ve vězení a ve městě je klid. Žije se tu vážně hezky.“
V Evropě jde o začátek něčeho nového
Ve čtvrtích Geneta a Ronne je větší výskyt arabských bister a před panelovými domy sedí starší lidé, jakoby právě vyšli z chaloupky kdesi na Balkáně nebo v Turecku. Skupina dětí na sebe při hraní pokřikuje švédsky. Na rozdíl od mladíků, kteří spravují motorku a komunikují arabsky. Dvě mladé matky s kočárky se sem přistěhovaly ze severního Švédska před 26 lety, a přestože jejich rodiče pocházejí ze Sýrie, ony se považují za Švédky.
Příliv dalších uprchlíků do města považují za problém. Vadí jim, že si nově příchozí z Blízkého východu neváží švédské pomoci a chovají se, jako by byli doma. Další lidi už do Södertälje matky nechtějí, bojí se, že jejich děti kvůli nim budou mluvit špatně švédsky. Vadí jim hlavně muslimové s přesvědčením, že si tu mohou dělat, co chtějí. Ze Södertälje se prý chtějí odstěhovat, protože migranti přemýšlejí jinak než Švédové a vyžadují respekt ke své víře, zatímco oni sami křesťany nerespektují. Švédsko potřebuje posílit zákon a nebýt tak vlídné, uzavírají mladé ženy.
Švédský ministr spravedlnosti a migrace Morgan Johansson si na Český rozhlas Plus udělal čas z týdne na týden. Pro srovnání: české ministerstvo vnitra urgujeme o rozhovor o výhledech azylové politiky od konce června.
Podle Morgana Johanssona Švédsko podporuje přerozdělení uprchlíků mezi evropskými státy. „V Evropě jde o začátek něčeho nového. Vloni tu požádalo o azyl 600.000 lidí. V Evropě žije 500 milionů lidí. To je jedna osoba z tisíce žádající o azyl. Evropa tuto globální uprchlickou krizi může zvládnout. Ale musíme si odpovědnost rozdělit. Nemůže to celé řešit jen Německo a Švédsko.“
Debata o uprchlících, to nejsou jen náklady. „Musíme na ty lidi pohlížet jako na investici, na lidi, kteří mohou náš kontinent obohatit. Třetina Syřanů přicházejících do Švédska má vysokoškolské vzdělání, jejich dovednosti můžeme v Evropě v následujících desetiletích využít. Každý člověk má právo na azyl před válkou. A to musejí respektovat všechny země, Švédsko, Česko i další státy, které jsou vázané Ženevskou úmluvou o uprchlících.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
