Láme žebra a je nebezpečné, říká o kanoepolu Dostál. Zkusit si ho nechce
Z běhu na lyžích a střelby je biatlon. Z plavání, jízdy na kole a běhu pak triatlon. Co když se ale spojí čtyři zdánlivě odlišné sporty - vodní pólo, kanoistika, baseball a ještě k tomu třeba házená? To vše dohromady je kanoepolo, které bylo vidět na kanoistické exhibici v Hamburku.
„Je to dost nebezpečný sport. Vráží se do sebe loděmi, občas jsou z toho zlomená žebra, nosí tam i helmy, takže jsou dost často potlučení,“ říká Josef Dostál.
„Rychlostní kanoistika je přece jenom bezkontaktní sport a to mi vyhovuje víc,“ přiznává Dostál, že u svého sportu v lodi a s pádlem jistojistě zůstane jen v té individuální podobě.
Kanoepolo je sport starý sto let, přesto ho zná jen málokdo. Je kombinací vodního póla, kanoistiky, baseballu a házené. Více František Kuna
V kanoepolu bojuje pět kajakářů na každé straně, na vodní hladině-hřišti o velikosti bazénu na vodní pólo, tedy zhruba 20 na 30 metrů, vráží do sebe loděmi a zakončují do branky, která má metr na metr a půl a je dva metry vysoko nad vodní hladinou. Gól můžou dát hráči dvěma způsoby - buď ho do branky vhodí, nebo ho odpálí pádlem.
„Herně je to asi složité. Vypadá to, že jsou to malé děti, jsou tam i holky, takže to zase tak nebezpečné není. Chlapi by asi hráli jinak,“ myslí si rychlostní kanoista.
I přesto, že má Josef Dostál přes dva metry, asi 115 kilo a jistě by budil respekt, kanoepolo si ani neplánuje zkusit.
„Toto zpestření jsem nezkoušel. Někteří kamarádi, hlavně z Chomutova, to občas hrají, ale je to strašně moc nebezpečný sport,“ drží se Dostál raději dál od břehu, aby ho někdo neoslovil, ať si jde kanoepolo vyzkoušet.