Lesbické romance a konec Manic Pixie Dream Girls. Hollywood teď zajímají ženy a jinakost
Ženy momentálně zajímají Hollywood možná víc než kdy předtím. Přibývá mainstreamových filmů i blockbusterů s hlavními hrdinkami a spektrum ženských rolí je barevnější. Krásné přítelkyně a hodné mamky začínají doplňovat i zajímavější typy, kromě toho sílí zájem o LGBT postavy. Témata běžná pro festivalové filmy Hollywood nezkouší poprvé, letos na podzim bude však zaměření na ženy a genderovou a sexuální jinakost opravdu v popředí. V příbězích lesbických vztahů vystupují minimálně dvě ze současných nejrespektovanějších hereček – Cate Blanchett a Julianne Moore.
Hrdinka stejnojmenného filmu Carol (Cate Blanchett) je bohatá panička, která se zamiluje do prodavačky (Rooney Mara) z luxusního obchodního domu na Manhattanu. Jsou 50. léta, Carol má manžela a dítě. Režisérem filmu je Todd Haynes, autor několika pozoruhodných a navzájem odlišných titulů – Šest tváří Boba Dylana, Sametová extáze nebo Mildred Pierceová. V druhé novince hraje loňská držitelka Oscara Julianne Moore policistku, která onemocní rakovinou a snaží se uplatnit právo na důchod pro svoji partnerku, na nějž by po její smrti měla mít nárok podobně jako manželky jiných policistů. Film nazvaný Freeheld natočil zatím nepříliš známý Peter Sollett.
Freeheld je film částečně romantický, částečně aktivistický, Carol připomíná společenské konvence minulého století. Podle trailerů a teaserů se zdá, že lesbické romance získají klasický filmový tvar amerického mainstreamu. Premiéry jsou naplánované na říjen a listopad, poslední říjnový den jde v Česku do kin také film Sufražetka – legendární bojovnici za práva žen Emmeline Pankhurst v něm hraje legendární představitelka velkých ženských rolí Meryl Streep. V říjnu pak přijde i ženská odpověď na nespočet filmů, ve kterých stárnoucí muž prožívá vztah s mladou dívkou: ve snímku Australanky Jocelyn Moorhouse The Dressmaker se letos čtyřicetiletá Kate Winslet zamiluje do pětadvacetiletého Liama Hemswortha.
Důkazem, že velké ženské role už dnes nedostává jen Meryl Streep, mohou být i televizní seriály s téměř kompletně ženským obsazením, jako Orange Is the New Black, Girls nebo Top of the Lake, které citlivě, ironicky i drsně reflektují témata, jako jsou submisivita, mateřství, role oběti či odvozování vlastní identity podle úspěchu u mužů. Nejednoznačnost genderové identity naposledy s hlubokým pochopením a skvělým smyslem pro humor popsal Zlatým globem oceněný seriál Transparent, v němž hraje Jeffrey Tambor ženu, která žila většinu života jako muž a svoji novou identitu prozkoumává v době, kdy se i její tři děti snaží přijít na to, kým vlastně jsou.
Víc než postava Jeffreyho Tambora však v USA budí rozruch afroamerická transgender herečka Laverne Cox, jejíž postava se v seriálu Orange Is the New Black krátce po změně identity ocitá ve vězení. Cox, podle které její rodinu víc znepokojilo, že se rozhodla být herečkou, než to, že se rozhodla být ženou, je spolu s Caitlyn Jenner momentálně pravděpodobně nejznámější transgender osobou. Jenner, která je součástí amerického rodinného klanu Kardashianů, je známá jako bývalý desetibojař Bruce Jenner. Po svém coming outu a genderové proměně ji na ikonické obálce jako první transgender osobu v historii zachytil známý časopis Vanity Fair a kabelová televize E! momentálně vysílá reality show I Am Cait z jejího každodenního života.
Jádrem příběhů Caitlyn Jenner i fiktivní postavy Maury, kterou hraje Jeffrey Tambor, je snaha obou žen o to, aby je přijala a pochopila jejich vlastní rodina, ostatní problémy jsou díky příslušnosti k nejvyšší společenské třídě upozaděné. Pro notnou část transgender osob však reakce nejbližšího okolí není zdaleka jediným potenciálním problémem, mnoho z nich se vypořádává i se strachem o vlastní život. Počet zavražděných transgender osob je v USA stále vysoký a nejčastějšími oběťmi vražd jsou transgender černošky. Rozdíl mezi životy několika prvních transgender celebrit a zbytkem menšiny je tak obzvlášť markantní.
Čtěte také: Trapnější než Bridget Jones. Amy Schumer a subverzivní potenciál nehezké holky v televizi
Pro ženskou emancipaci mohou hrát důležitou roli i komické postavy, kterých v poslední době také přibývá. Vedle známých komiček, jako jsou Amy Poehler, Sarah Silverman nebo Amy Schumer, které si zvládly vybudovat popularitu srovnatelnou s muži, se letos mluví o Ilaně Glazer a Abbi Jacobson. Dvojice hraje hlavní role ve vlastním sitcomu Broad City, díky kterému má ženské publikum konečně možnost ztotožnit se s postavami, které se celé dny flákají, kouří trávu, mluví sprostě a dělají si, co chtějí – většinou nic moc.
Abbi a Ilana rozrušují tradiční spektrum ženských postav se slušným ohlasem, nedávno americké weby citovaly jednu z nejrespektovanějších současných hereček Natalii Portman, která si prý kvůli vtipu v jejich sitcomu už není jistá kvalitou svého filmu Procitnutí v Garden State. Její role v kultovním snímku Zacha Braffa je jedním z nejlepších příkladů častého typu ženského charakteru, který dokonale vystihuje až legračně sebestředné mužské vnímání reality. Filmový kritik Nathan Rabin takové postavy označuje jako Manic Pixie Dream Girls.
Dívky v těchto rolích bývají neskutečně tajemné, nesnesitelně zajímavé a špatně uchopitelné, jediným úkolem těchto neobyčejných žen je inspirovat hlavního mužského hrdinu nebo jeho život od základů proměnit. Nikdy však nejde o pixie girls samotné, jejich postavy nemají žádný pochopitelný vnitřní život, jsou pouze nástrojem změny hlavního hrdiny. Často jde o jakési femmes fatale indie filmů, nejen v nich se ale pixie girls vyskytují. Kromě Natalie Portman jsou typickými příklady role Kirsten Dunst ve filmu Elizabethtown, Zooey Deschanel v 500 dní se Summer, staršími příklady jsou třeba Jeanne Moreau v Jules a Jim nebo Marilyn Monroe v Někdo to rád horké.
Výraz Manic Pixie Dream Girl se v americké filmové žurnalistice používá od roku 2007, až před rokem si však jeho autor postěžoval na to, že ho drtivá většina novinářů nepochopila. Sexismus obsažený v Rabinově kategorii, na který měla upozornit, si většina nadšených tvůrců seznamů typických pixie girls neuvědomila. Absurdita představ o magických ženách, které se objeví, aby mužského hrdinu vytáhly z depresí, se začala diskutovat až nedávno, autor knižního bestselleru Paper Towns John Green nazval výraz patriarchální lží.
Jak píše Nathan Rabin, je načase uložit všechny postavy Manic Pixie Dream Girls ke spánku a přestat je používat. Zdá se, že v dnešních narativech je opravdu stále víc místa pro ženské postavy, které nejsou jen doplňkem nebo stimulátorem pro muže. Zajímavé bude za čas přijetí obou velkých filmů o lesbických romancích, ženské herecké hvězdy současného filmu v nich muže nejen nechtějí inspirovat, ale vůbec je nepotřebují. Tyto typy příběhů ve filmovém mainstreamu stále nemají rovnocenné místo.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
