Luboš Palata: Co se stane, když potkáte ve vlaku básníka
Vzal jsem si tento týden dovolenou, abych mohl natřít střechu našeho domu, ale hlavně abych mohl číst poezii ve vlaku.
Dostalo se mi totiž neobyčejné cti, že jsem se mohl vedle velkých spisovatelských jmen účastnit Festivalu spisovatelů s názvem Čtení ve vlaku.
Už to, že se vaše jméno objeví na plakátech ve společnosti takových lidí jako Jiří Žáček, Emil Hakl, Martin Reiner, Jáchym Topol, nebo Michal Viewegh a mnoha dalších je něco, co mě jako autorovi malé, útlé šedesátistránkové sbírky básní přišlo až nepřípadné.
Ale byl jsem tam, visel na plakátech na mnoha nádražích. A pak jsem s dámami spisovatelkami a básnířkami a pány spisovateli a básníky ve čtvrtek odpoledne seděl ve Fantově kavárně na Hlavním nádraží na autogramiádě, kterou zahájil sám ministr kultury Daniel Herman.
No, nebudu nic předstírat, rozhodně na mě nebyla největší fronta, ta se samozřejmě stála u Michala Viewegha, nebo Emila Hakla, ale čtyři lidé si tu moji sbírku básní koupili a přišli si pro podpis. A podepsat jsem se musel i několika sběratelům autogramů, byť asi jen pro jistotu a do počtu, kdyby ze mě k stáru přece jen bylo něco víc než jen novinář...
A jaké to vůbec je, když čtete poezii, povídky nebo ukázky románu ve vlaku? Je to velmi zvláštní až kouzelné. Vlak není autobus, je do daleko noblesnějších těles. To vědí už malé děti, které se s dědečky a babičkami chodí na vlaky dívat, nikdy jsem přitom neslyšel o dítěti, které by se šlo dívat na autobusy, na proudy osobních aut na dálnici, nebo někam na cyklostezku. Možná ještě na lodě.
Vlak je ostatně taková loď na kolejích, které jsou jeho řekou. A tak jako loď nemůže vyjet z řeky, nesmí ani vlak vyjet z kolejí. A stejně jako na lodi se dá ve vlaku spát, dá se tak jít do jídelního vozu, dá se tam i sprchovat a ještě mnoho různých věcí.
Nedávno jsem četl o tuším německé studentce, která ve vlaku prostě už nějaký čas žije.
A ano, i literatura se tu dá nejen číst, ale dokonce i předčítat. Dnešní vlaky totiž už nehlomozí, jen se tiše sunou po rovných kolejích. To naše čtení ve vlaku byl trochu takový literární přepad. Prostě jste nastoupili a najednou jste byli ve voze, kde Michal Viewegh, nebo Luboš Palata prostě četli ze svých knížek.
Ano, pomáhali jsme si mikrofony a reproduktory, v ještě letních vedrech nám ve vagonu City Elefant šla klimatizace a snad jsme lidi, kteří do vlaku nic netušící nastoupili, občas i potěšili.
Samozřejmě ne vždy a ne všechny, viděl jsem lidi, co raději odešli do jiného vagónu a viděl jsem i mladíka, co si nesundal celou hodinu sluchátka a poslouchal si místo nás svoji muziku. Ale tak to bývá – literatura a poezie zvlášť dnes nejsou masová disciplína.
Ale na konci se vždy nějaký ten potlesk ozval a průvodčím si nikdo nestěžoval, takže to vlastně dopadlo dobře.
Takže vás všechny, které jsem v těch vlacích z Prahy na Kolín a na Beroun viděl a potkal, srdečně zdravím a moc se těším, že se s vámi za rok zase potkám. Třeba už s knížkou z výběru fejetonů pro Český rozhlas.
Krásný, třeba i trochu literární víkend vám přeje váš Luboš Palata.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
