Lidé z Československa utíkali převážně z kriminálních důvodů, tvrdí bývalý pohraničník

„Musíme se podívat na dobu, ve které se tyto události odehrávaly,“ doporučil v pořadu Pro a proti publicista a historik Luděk Navara.

Šlo o konec 40. a začátek 50. let, kdy vrcholila studená válka a nebylo jasné, zda Československo nebude vtaženo do většího ozbrojeného konfliktu, možná 3. světové války, dodal novinář.

„V této atmosféře spousta lidí, kteří měli touhu po svobodě, se pokoušela dostat z totalitního Československa ovládaného totalitním režimem,“ připomněl Navara.

Ten pokládá Kachyňův film Král Šumavy za působivý, úžasný a řemeslně dobrý.

„Spousta lidí už při sledování tohoto filmu je schopná rozlišovat filmový příběh od událostí reálného světa,“ tvrdí Luděk Navara.

Navara: „Možností jak opustit republiku příliš mnoho nebylo. Hranice byly velice pečlivě hlídány, Hasil by jeden z těch, kteří pomáhali dostat se těmto lidem na svobodu, na druhou stranu železné opony a tam žít své životy, a v mnoha případech bez hrozby vězení, šikany nebo oprátky... Za to, kolik lidí převedl na druhou stranu, si označení hrdina zaslouží.“

Místopředseda Národní rady Klubu českého pohraničí Milan Richter připomněl, že Hasil během své pohraniční služby kradl vojenský proviant a prodával ho, a když převáděl, tak jen za peníze.

Richter: „Za celou dobu své kariéry jsem nepotkal narušitele, který byl řekl, že nesouhlasí se společenským zřízením a chce jít za svobodou. Buď to byly kriminální živly nebo dobrodruzi, byli tam i lidé, kteří neplatili alimenty, prostě různé typy živlů. Všichni šli do zahraniční převážně z těchto kriminálních důvodů.“

„Závěr můj i všech lidí, kteří byli jeho v blízkosti a dnes žijí je, že Hasil je zloděj a vrah,“ shrnul bývalý pohraničník.

Ten je přesvědčen, že k útěku přes hranice nikdo nemohl mít ospravedlnitelný důvod. „Ti, kteří chránili hranice, plnili zákonné úkoly a ti, kteří je narušovali, byli narušitelé a tedy i zločinci.“

„Tady přece byl od roku 1948 legálně lidově demokratický stát, který vznikl ústavní demokratickou cestou, na rozdíl od státu, který vznikl v roce 1989,“ tvrdí Richter.

Komunistický stát byl mezinárodně uznán a měl svoji ústavu. „Byl nucen nejen budovat společnost, ale také ji bránit, když se proti tomuto státu vedly vnitřně i zahraničně tvrdé útoky,“ obhajoval poslání pohraničníků místopředseda.

„Nikoho jsem během své služby nezastřelil, ale kdyby bylo třeba, choval bych se podle zákona," slíbil Milan Richter.