Jan Bednář: Obama je v rozpacích nad ruskou akcí v Sýrii

Po nedávném jednání prezidentů obou zemí, Baracka Obamy a Vladimira Putina, na okraji Valného shromáždění OSN v New Yorku, kde se ukázalo, že se v otázce Sýrie nedohodnou, zahájilo teď Rusko v Sýrii opravdu masivní letecké útoky.

Je to po letech opravdu velký vojenský zásah Ruska v této oblasti a přichází v okamžiku, kdy je jasné, že americká angažovanost žádné viditelné výsledky nepřinesla.

Už z tohoto hlediska má Rusko nyní strategickou výhodu, vstupuje přímo do konfliktu v Sýrii jako ten, kdo chce oslabit či porazit islámské extrémisty, což je cíl, který může ihned podepsat celý civilizovaný svět.

Čtěte také

Jestliže to Američané a jejich spojenci na Blízkém východě dosud nedokázali, může se teď Rusko zapsat do dějin jako mocnost, která přispěla k porážce pro celý svět naprosto nepřijatelných a neobyčejně nebezpečných islamistů. A všichni budou pak ještě Putinovi vděčni.

Americký prezident Obama na to teď může pohlížet jedině s rozpaky: vypadá totiž jako ten, kdo islamisty porazit nedokázal a jehož dlouhodobá strategie v Sýrii se ukázala jako neplodná.

Spojené státy od počátku syrského konfliktu před více než čtyřmi lety zastávají názor, že příčinou tamní občanské války, při níž už přišlo o život více než dvě stě tisíc lidí, byl diktátorský režim prezidenta Asada a že proto tento vládce bude muset odstoupit, má-li být v Sýrii dosažen stabilní mír.

Ruští vojáci|foto: Ministerstvo obrany Ruské federace

Je ale fakt, že Spojené státy nebyly za celou dobu schopny donutit Asada k rezignaci, nejspíše právě proto, že cítil v zádech permanentní podporu z Ruska. A nejen cítil, dostával odtud i zbraně.

Čtěte také

Teď ale nastala chvíle zlomu a americký prezident Barack Obama sám použil formulaci, že syrský prezident Asad by mohl být součástí „řízené transformace“, jak uvedl, k nové syrské vládě. Jinými slovy, lze s ním zřejmě počítat jako s někým, kdo bude účastníkem budoucí mírové dohody.

Uvidíme, jak se tato rétorika ještě změní.

Jestliže Rusko v Sýrii nyní bombarduje stejně umírněné i extrémní islamisty, prostě všechny protivníky Asadova režimu, mohlo by časem změnit tamní poměr sil ve prospěch svého favorita.

A Západu, respektive Spojeným státům, pak nezbude než nový status quo uznat.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.