Oldřich Kužílek: Nepřehledný život v tunelu Blanka
Jak je ten život nepřehledný. Chcete z jedné strany něčemu pomoci, ale z druhé tím něco zkazíte. Stalo se to i Praze, když si chtěla tunelem Blanka pomoci od kolon aut na Letné a v Holešovicích. Povedlo se, klid se rozhostil těmito čtvrtěmi.
Jenže se to zase jaksi vysmeklo v Dejvicích. Jako vosy na turecký med přilákal výjezd z tunelu jiná auta, která nedočkavě vrčí v zácpě u Vítězného náměstí. A gigantické křižovatky Malovanka a Prašný most zhyzdily pěkná místa jinak příjemných čtvrtí, ta druhá na století odřízla Hrad od centra Dejvic.
Blanka taky vyvolala potřebu dalšího obchvatu, dalšího tunelu, dalších řešení a investic. Jeden z klobouku vytažený šáteček kouzelníka vytahuje svým koncem další. Život vesele klokotá dál.
Řekli bychom si, že každé zlepšení je kompromis a něco za něco. Kdyby to tak ale bylo, nemělo by nic smysl. Připomínali bychom veverku běžící v otáčecím bubnu. Doběhli jsme dál, ale jsme pořád na místě.
Přitom ale všechno lidské pinožení má jen jeden cíl - být na tom líp. Tak jak je to možné? Jestli radost, uspokojení, úleva jsou druhem energie, jak bychom při znalosti zákona zachování energie mohli vůbec nějaké zlepšení očekávat? Vylepšil-li jsem něco zde, musel jsem cosi zhoršit onde. Nevyjadřuje tuto fyzikální zákonitost lidové úsloví, že každý dobrý čin musí být po zásluze potrestán?
Ve skutečnosti ale na tom líp jsme. Nejde totiž o minuty, které řidič ušetří nebo naopak ztratí, což se v součtu spokojenosti všech řidičů vykrátí. To, čím se posunujeme k vyšším hodnotám, k vyššímu stavu vědomí, k vyšší radosti ze života, je totiž mimo hru protikladů, mimo zisky a ztráty, možná dokonce mimo dobro a zlo.
Jde totiž o to, bavit se tou hrou protikladů. Právě naše užasnutí, ta emoce, která vede jednou k pláči, jednou ke smíchu - to je ten skutečný zisk. Skrze něj k nám přitéká energie života.
Všimněte si, kolik lidí na Blance našlo práci, kolik politiků zaujalo stanoviska, kolik novinářů ji komentovalo, aby titulek byl co nejšťavnatější. A možná kolik policistů bude pátrat a vyšetřovat, kolik soudců soudit a nedej bože, kolik bachařů hlídat věznici.
Všímejte si, jak se argumenty krásně proplétají. Je to jako úžasný ornament, mandala věčného života, který v žádném případě není přehledný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
