Prolomit vlny: Hanzovní pevnost Evropa

8. říjen 2015

Před více než jedenácti lety Evropská unie věřila v to, že dokáže svoji nadnárodní identitu zakotvit v jednotné ústavě. Byl to pozoruhodný dokument. Začínal preambulí, která se jasně hlásila k evropskému kulturnímu, náboženskému a humanistickému odkazu, zpřítomněnému ve všeobecné hodnotě nedotknutelných práv člověka a v otevřenosti usilující o mír, spravedlnost a solidaritu ve světě.

Vskutku, čtenář duchovních dějin Evropy nemůže než souhlasit: od karolinské renesance, která začala spojovat křesťanský objev svědomí s římskou rovností před právem, se pomalými krůčky rodil nadetnický koncept západoevropského regionu, v němž zrálo univerzální uznání práv člověka. Evropa za něco méně než dva tisíce let své existence postupně nalezla lidskou důstojnost nezávisející na rase, národnosti, kmenové či stavovské příslušnosti. Již od počátků tento duchovní vývoj díky svým křesťanským základům vycházel z pocitu lásky, soucitu a vřelé empatie k bližnímu. Evropa vydobyla ze starověkých kmenových a rodinných vazeb člověka a shledala ho milujícího a odpouštějícího. To je kulturní základ Evropy.

Evropská ústava však nikdy nevešla v platnost. Unie promeškala svoji možnost jasně manifestovat tyto svoje hodnoty. V nových členech, postkomunistických státech, které v té době do ní vstupovaly, tak mohla jen posílit představu o tom, že vlastně jde jen o jakési obchodní společenství, v němž se sdružují ve společném zájmu o bruselský ranec peněz. Ten spolu mají chránit a rozdělovat si.

Čtěte také

Ostatně, takovou hokynářskou mentalitu „má dáti – dal“ prokázal i Donald Tusk ve své nedávné, jinak vlastně dobře míněné poznámce, že východní země mnoho dostávaly, ale nyní by se měly naučit dávat. Postoje nejen naší vlády dokládají, že je pro nás Evropská unie pořád ještě spíše hanzovním spolkem než odkazem k dlouhé kulturní tradici humanismu.

Myslím na to v těchto dnech, kdy se duše Evropy rozlomila o otázku kvót přerozdělujících uprchlíky. To, že vůbec muselo k nějakému přehlasování dojít, je dokladem nesouladu Východu a Západu. Ano, souhlasím s oponenty, že donutit někoho proti jeho vůli ke kvótám je hanebné. Něco takového se nemělo stát. Ale domnívám se, že se za to spíše mají stydět ty státy, které od začátku ignorovaly tuto evropskou tradici univerzálních práv a soucitu.

03484895.jpeg

Odlidštění uprchlíků, které zažíváme ve veřejné diskusi v Česku, na Slovensku či v Maďarsku, je jen dokladem toho, že stále ještě nejsme součástí evropského hodnotového prostoru. Nejde teď o to, jaká jsou konkrétní řešení. I hranice Schengenu lze střežit s důstojností a respektem k druhým. V tom postkomunistické země zcela selhaly.

Ozývají-li se tedy nejen z Orbánových úst slova o ochraně tradiční kultury, obávám se, že to, co Východ brání, není evropskou civilizací, ale spíše starověkou kmenovou mentalitou obohacenou o hokynářství. Nepochopení spíše symbolického smyslu kvót je nepochopením toho, že Evropa není tržiště, ale duchovní a civilizační prostor. Hodnotový zlom v zásadě kopírující hranice bývalého východního bloku je důkazem, že evropská kultura je skutečně ohrožena. Ale spíše těmi, kteří ji chtějí tak zarputile bránit.

autor: Jan Motal
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.