Nobelovu cenu za literaturu získala Běloruska Světlana Alexijevičová
Letošní Nobelovu cenu za literaturu získala běloruská spisovatelka a investigativní novinářka Světlana Alexijevičová. Oznámila to dnes Švédská akademie. Rusky píšící autorku, která se ve svých knihách a reportážích zabývá třeba rozpadem Sovětského svazu nebo válkou v Afghánistánu, ocenili akademici mimo jiné za to, jak ve svých dílech zachytila příběhy „utrpení a odvahy“ současnosti.
Sedmašedesátiletá Alexijevičová se narodila na Ukrajině, otec byl Bělorus, matka Ukrajinka. Vyrůstala v Bělorusku, kde se věnovala investigativní žurnalistice.
Kvůli pronásledování režimem autoritativního prezidenta Alexandra Lukašenka musela v roce 2000 Bělorusko opustit, v roce 2011 se však do Minsku vrátila.
O spisovatelce Světlaně Alexijevičové, čerstvé laureátce Nobelovy ceny za literaturu, mluvila překladatelka Pavla Bošková
„Knihy, které píšu, můžu psát jenom doma. Musím slyšet, co říkají lidé na ulici, v kavárnách, co říkají moji sousedé. Vždycky nastražím uši a poslouchám,“ vylíčila, proč se před čtyřmi lety do vlasti vrátila.
Ve svých reportážích a knihách se Alexijevičová zabývá třeba katastrofou v Černobylu, válkou v Afghánistánu nebo rozpadem Sovětského svazu.
Podle komentátora Českého rozhlasu Libora Dvořáka vytvořila Alexijevičová jakýsi vlastní žánr. „Já bych tomu říkal asi beletrizovaná publicistika, v tom za posledních dejme tomu 30, 35 let dosáhla opravdového mistrovství,“ řekl.
K jejím nejznámějším dílům patří román Doba z druhé ruky – Konec rudého člověka. Za něj získala před dvěma lety Mírovou cenu německých knihkupců a ve Francii titul zvítězil v anketě o Nejlepší knihu roku 2013.
„Je to mozaika příběhů a výpovědí lidí, kteří vyprávějí o tom, jak sovětská doba poznamenala jejich životy,“ poznamenala Pavla Bošková, která knihu přeložila do češtiny.
„Vlastně nejsilnější výpovědí té knihy je, že ten rudý člověk v těch lidech neustále ještě přežívá, zůstává v současných generacích,“ dodala překladatelka.
O laureátce Nobelovy ceny Světlaně Alexijevičové mluvil komentátor ČRo Libor Dvořák. Reakci Bělorusů přiblížil zpravodaj Vít Pohanka
Právě „politikum“, to, že spisovatelka „ztělesňuje určitý názor“, mohlo podle Boškové při volbě laureáta Nobelovy ceny sehrát svou roli.
Akademie na svém webu stručně odůvodnila, že cenu Alexijevičové uděluje za „mnohohlasné dílo, monument utrpení a odvahy v naší době“, podle Dvořáka je však při udílení Nobelovy ceny za literaturu, podobně jako u té za mír, určité politikum vždycky.
„Já když jsem se to dnes někdy kolem toho poledne dozvěděl, tak jsem si říkal: No jasně, máme za sebou Ukrajinu, před sebou Sýrii a dále před sebou dokonce běloruské prezidentské volby, což vypadá trošku jako náhoda, ale tohle všechno často rozhoduje,“ poznamenal Dvořák.
V běloruské televizi jen krátká zmínka
Běloruské ministerstvo zahraničí oficiálně Nobelovu cenu pro Alexijevičovou uvítalo, mediální realita je však poněkud jiná. Podle zvláštního zpravodaje ČRo Víta Pohanky sice ti, kdo vědí, kam se podívat, mají šanci se informaci dozvědět, ve státních médiích je však upozaděná.
Třeba hlavní zpravodajská relace v běloruské státní televizi jí věnovala prostor až za projevem prezidenta Lukašenka a za anketou k volbám. „Někde uprostřed zazněla krátká, 22sekundová informace čtená ze studia,“ přiblížil Pohanka.
„Velmi to připomíná, řekl bych, druhou polovinu 80. let v tehdejším Československu, kdy jaksi byla perestrojka, ale přece jen informace o disidentech a o tom, co dělají, jsme se dozvídali naprosto zkresleným způsobem,“ dodal.
