Film Saulův syn: Lidský příběh na pozadí děsu Osvětimi
Strhující debut maďarského režiséra Lászla Nemese sleduje živé mrtvé: členy Sonderkommanda. Muže oddělené od ostatních spoluvězňů, odbavující smrtící mašinerii, která za pár měsíců nevyhnutelně pohltí i je samotné. „My jsme si to téma nevybrali, to téma si vybralo nás,“ říká francouzská spisovatelka a scenáristka Clara Royer.
„V roce 2005 našel László ve francouzském knihkupectví knihu Voices Under Ashes – Hlasy pod popelem. Je to sbírka textů, které napsali členové Sonderkommanda cementem a zakopali je do země kolem krematorií. Po válce se našly a podle našeho názoru jich bylo objeveno maximálně 10 procent.“ Součástí knihy byly i 4 fotografie, které pořídili právě členové Sonderkommanda. Jejich svědectví se Lászla Nemese hluboce dotklo a rozhodl se o nich natočit film. „Po pěti letech přemýšlení za mnou přišel s hlavní zápletkou: příběhem muže, který mezi zplynovanými těly pozná svého syna a chce ho pohřbít. Tímhle univerzálním lidským tématem mě okamžitě získal na svou stranu.“
Saulův syn je nejsilnější, nejrelevantnější a nejstrašlivější film o holocaustu ever made. Game-changing thing. #DémantyCanneskéNoci
— Čelisti / Radio Wave (@CelistiRW) May 14, 2015
Po celou dobu je kamera (Mátyás Erdély) zblízka zaostřená na hlavního hrdinu. Zplynovaná těla, odstřelování lidí do jam a další hrůzy koncentráku vidíme jako děsivé rozmlžené pozadí ústředního příběhu: „Vizuální koncepci jsme měli už předtím, než jsme napsali první slovo scénáře. V roce 2007 László natočil krátký film, ve kterém zkoumal možnosti komunikace s divákem prostřednictvím blízkého záběru. Na tomto základě jsme pak psali scénář. Chtěli jsme být maximálně úsporní, oprostit se od obvyklých kódů filmů o holocaustu a zabývat se jen jedním úhlem pohledu. Zprostředkovat jeden příběh hlavní postavy, jejího vnímání a chování.“
Film má ambici změnit filmovou tradici vyprávění o holocaustu. „Nejde o příběh výjimečného hrdiny, který přežije. Je o těch, kteří zemřeli.“ Navíc není o běžných vězních, ale o členech Sonderkommanda, kteří likvidaci svých spoluvězňů fyzicky asistovali – mimo jiné odváděli lidi do komor, dopravovali jejich mrtvá těla k pecím a rozptylovali jejich prach po okolí.
Film Saulův syn získal na festivalu v Cannes cenu Grand Prix. V českých a slovenských kinech ho tento měsíc premiérově uvedla výběrová přehlídka snímků z top světových festivalů v Cannes, Berlíně a Benátkách Be2Can.
Téma Sonderkommand bylo dlouhou dobu tabu, což se díky práci historiků v posledních dvaceti letech mění. „Lidé je dříve považovali za kolaboranty, což je příšerné, protože neměli na výběr. Každé 4 měsíce je také všechny zabili. Ti lidé museli úplně vypnout své emoce, svou lidskost a stali se z nich svým způsobem roboti.“
Sehnat finance na film s tímto tématem ale nebylo vůbec jednoduché. Francouzská strana, pro kterou byl originálně napsaný, se k financování filmu neodhodlala. Podporu film nakonec získal v Maďarsku. „Oba s Lászlem sdílíme názor, že tvář Evropy se ve 40. letech zásadně změnila a dodnes čelíme následkům toho, co se tehdy stalo. Jsem také přesvědčená, že holocaust není uzavřená kapitola a pro lepší budoucnost Evropy je zásadní dobře pochopit, co se tehdy stalo.“ V českých kinech k tomu budeme mít příležitost od února příštího roku, kdy by měl jít do běžné distribuce.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.