Pochopí Ukrajinu nejlíp schizofrenik? Dá se na ni dívat různě

„Dostal jsem se tam poprvé před dvěma lety, ještě před začátkem revoluce. Tehdy byly všude demonstrace, různé pochody, ale všechno v takovém mírném duchu. Všude měli praporky s Evropskou unií. Vypozoroval jsem, že se něco děje, ale spíš v pozitivním duchu bez negativních jevů. Země mě okouzlila hlavně lidmi. Jejich dobrosrdečnost, jak nás Čechy přijali, to všechno mě tak dostalo, že jsem se o ni začal víc zajímat. Potom vypukl Majdan, jak se lidově říká. Co následovalo, tam jsem už jako filmař neměl na výběr.“

Politika jde stranou

Ve svých filmech se snaží Ondruška co nejvíc odfiltrovat politiku. „Je celosvětově složitá a špinavá. Není to můj šálek kávy. Nejsem politický kameraman nebo dokumentarista. Snažím se na to dívat z pohledu obyčejného člověka, který vždy trpí nejvíc.“

Z dokumentu Donbas - a svět na nás zapomněl|foto: Luděk Ondruška

Dá se opravdu úplně zbavit vlastního názoru a nepromítnout ho do snímku? „Když jsem byl na Ukrajině během prvních návštěv, byl jsem asi víc ovlivněný pohledem Majdanu. Chápal jsem motivaci lidí, kteří chtěli bojovat proti systému, co tam předtím byl. Když jsem začal jezdit na Donbas, viděl jsem jiný pohled. Průmyslový kraj, kde je vedle toho všeho velká nezaměstnanost. Lidé se cítí trochu jinak. V dnešní době se na to tedy dívám z obou stran. Člověk je potom trochu schizofrenní, ale mám pocit, že do celé situace mám už lepší vhled,“ myslí si Luděk Ondruška.

Čtěte také

I při sledování českých médií musíme počítat s různými náhledy. „Jeden se dívá víc ze strany Ruska, druhý ze strany západních zemí. Člověk si z každé informace může vzít něco, ale určitě to nesmí brát doslova.“

Jak se přednáška změnila v grotesku

Jubilejní dvacátou Ondruškovu přednášku hostí v úterý navečer Hlinsko. Jmenuje se Ukrajina: Život ve frontové linii a popisuje se jako netradiční a neradostná přednáška. „Ukazuje každodenní realitu lidí. Žijí s tím, že kdykoliv na ně může spadnout nějaká bomba. V dnešní době podepsaného příměří je ta situace lepší, ale když jsem tam byl, měli zavřené školy. Lidé se schovávali ve sklepech. Když jsem se po první návštěvě vrátil domů, byl jsem z toho ještě asi měsíc otřesený.“

Stopy války|foto: Luděk Ondruška

Program zahrnuje několik filmů, povídání s fotografiemi a hlavně debatu. „Lidé často mají názor hodně zkreslený, chtějí se dozvědět pravdu. Média jim ukazují jenom střípky. Zažil jsem přednášku, kde se do mě pustila trojice starších lidí ještě před puštěním prvního filmu. Stala se z toho skoro groteska, kdy se lidé hádali mezi sebou. Měl jsem sto chutí skončit a odjet domů. Ti lidé tvrdili, že znají Ukrajinu, znají Rusko. Nebyla s nimi moc kloudná řeč,“ uzavírá odlehčeně Luděk Ondruška.

Donbas – a svět na nás zapomněl

Luděk Ondruška ve studiu ČRo Pardubice|foto: Luděk Ondruška

„Toto video vznikalo od listopadu 2014 do února 2015, kdy jsem tam byl poprvé a podruhé s humanitární organizací Člověk v tísni. Video je víc emoční než informativní. Snažil jsem se zachytit atmosféru, pocity lidí, kteří jsou válkou nějak bezprostředně zasažení.“