Antisociální média ztěžují možnost soustředění
Sherry Turkleová bere svůj smartphone a schovává ho do tašky. Ozve se energické zatažení zipu. „Musí pryč. Pouhá přítomnost mobilu na stole rozptyluje pozornost. I tichý telefon komplikuje a brzdí konverzaci,“ říká reportérce nedělníku Sunday Times, která se jí přišla zeptat na novou knihu.
V té předchozí, nazvané O samotě spolu, Turkleová coby profesorka sociologie z Massachusettsské techniky MIT dokazovala, že sociální média likvidují rodinnou pohodu a schopnost komunikovat. V té nové, nazvané Obrana konverzace vyzývá, aby se lidé vzepřeli vlivu Facebooku, Twitteru a permanentního telefonování.
„Nikomu samozřejmě telefon z ruky netrhám. Jen chci zdůraznit, že jsou věci, které si lze říci jen z očí do očí,“ říká Sunday Timesům. Podle ní čerství absolventi univerzit patří ke generaci, která si na direktní konverzaci neuvykla a může z ní mít dokonce strach.
Ale i pro ostatní je potřeba být neustále online vyčerpávající – jakoby neviditelný upír odsával z našeho života energii a koncentraci. Nově narozené děti tomuto vlivu čelí ještě více – už na ně umělým hlasem mluví i panenky, takže problém se posunuje k batolatům.
Také neuroložka Karina Linnellová z Londýnské univerzity trvá na tom, že moderní technologie snižují schopnost soustředit se a udržet pozornost. V 90. letech patřila k nemnoha vědcům, kteří popularizovali termín „kyberprostor“, a fenoménu internetu a mobilů se věnuje od dřevních dob. „Je třeba uhájit si své nedigitální já,“ apeluje badatelka.
Šetření společnosti Pew Research Center nedávno ukázalo, že na 89 procent majitelů smartphonů používá telefon během každé společenské akce, které se účastní. Plných 82 procent přitom přiznalo, že ustavičné pomrkávání po displeji vedlo k narušení rozhovorů.
„Děti prosí během koupání rodiče, aby si s nimi hráli a nečetli esemesky. Je čas zavést povinné odkládání telefonů aspoň během určitých událostí,“ tvrdí Turkleová. Podle ní začaly mít chytré mobily navrch někdy v roce 2009. Internet byl náhle všudypřítomný. Rodiče si zprvu odechli, protože mohli na smršť dětských otázek nalézat rychlé odpovědi – ale za jakou cenu?
Podle Turkleové nesou na nynějších formách závislosti na mobilech hlavní zodpovědnost rodiče. „Nemohou vyhánět děti od mobilů, když se jich sami drží jako klíšťata. Mnozí mi nakonec během výzkumu neradi přiznali vlastní závislost,“ říká badatelka.
„Honba za ´lajky´ na sociálních sítích poškozuje naše sebehodnocení,“ tvrdí Linda Papadopulosová z Londýnské metropolitní univerzity. „Pro začátek doporučuji klientům zakázat mobily aspoň u rodinných obědů a večeří,“ říká.
Žádný expert zatím neumí odhadnout, jak se zachová demografická skupina, která jako první žije celý svůj život s tablety a smartphony. „Navštívila jsem školní jídelny, kde spolu žáci už vůbec nemluví, ale sdílejí jen s nakloněnými hlavami vtipy a klipy,“ říká.
Psycholog Richard Graham z nemocnice Florence Nightingalové v Londýně tvrdí, že mnozí teenageři jsou svými mobily reálně zotročeni. „Z šetření je zřejmé, že ve školách, jejichž vedení vydalo naprostý zákaz mobilů, mají studenti lepší výsledky,“ míní Graham, který se věnuje dětským závislostem.
Mezi plus mínus čtrnáctiletými ale registruje střízlivější přístup k médiím, i když boj se závislostí není snadný. Američtí studenti například zavádějí na školách takzvané „pravidlo tří“.
Podle něj je sociálně přijatelné „čeknout“ svůj mobil v jídelně či restauraci ve větší skupině pouze tehdy, když hovořícího poslouchají aspoň tři lidé. Výsledkem je velmi chabá komunikace, protože většinou přinejmenším polovina přítomných nikdy neposlouchá. Témata jsou pak z logiky věci povrchnější.
O politice se hovoří jen málokdy. Mladí ji nechávají na sociální sítě, kde se mohou vyhnout argumentaci tváří v tvář. Raději chvíli googlují a pak sepíší krátkou, svižnou formulaci svého stanoviska. O diskusi ale nikdo nestojí.
Na univerzitách to už začíná vadit, a někteří profesoři a vyučující dávají zvláštní kredity těm, kdo mají odvahu vystoupit a hájit své názory v otevřené debatě. „Jeden osmnáctiletý kluk mi řekl, že konverzace je pro něj problém. Prý se odehrává v reálném čase a výsledek je příliš nejistý,“ vzpomíná Turkleová.
Hlavním nástrojem debat se tak stává e-mail. Studenti si chtějí svá stanoviska promyslet a zformulovat, aniž by čelili odmítnutí či argumentačnímu neúspěchu. „Útěk od konverzace je tak paradoxním účinkem chytrých telefonů, tedy zařízení původně určených ryze k rozhovoru,“ končí Sunday Timesy.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
