Ani po roce od výbuchu munice ve Vrběticích se místní lidé nedočkali odškodnění
Přesně před rokem ničivá exploze rozmetala sklad číslo 16 v muničním areálu u Vrbětic na Zlínsku. Výbuch tehdy zabil dva zaměstnance zbrojní firmy. Obyvatelé okolních obcí poté museli na čas opustit své domovy. Tragédie ale pokračovala. Třetího prosince explodovala další budova a spustila největší pyrotechnickou operaci v našich novodobých dějinách. Následovaly další evakuace a zákaz pohybu v širokém okolí areálu.
Stovky lidí musely opakovaně koncem října a začátkem prosince opustit své domovy. Krajinu kolem skladišť dodnes protínají červenobílé pásky, kolem kterých procházejí vojenské hlídky.
„Tehdy jsem ještě starosta nebyl, protože to zrovna bylo v době voleb. To byl první výbuch v muničních skladech. Bohužel se opakoval, a tehdy už jsem dokonce v téhle kanceláři nejenom seděl, ale i ležel. Je to strašný pocit,“ vzpomíná na rok staré události starosta Vlachovic-Vrbětic Zdeněk Hověžák z hnutí STAN.
Uplynul rok od výbuchů ve vrbětickém muničním areálu. Lidé z okolí se nedočkali žádného odškodnění. Více v reportáži Romana Vernera
„Staráte se o lidi, ale jste stejně tak vyděšení jako lidi ve vaší obci. Vy je ale zastupujete a musíte pro ně vytvořit takové podmínky, to základní pro ně - a to je bezpečí,“ dodává.
Vyděšená a bezmocná byla i Monika Ševčíková. Areál skladů je nedaleko jejího domu:
„Pocit to byl opravdu jeden z nejhorších, které jsem kdy zažila. Měla jsem pocit, že jako matka nemůžu v té chvíli své děti uchránit. Z pudu sebezáchovy jsem je vzala, naložila do auta a odjela jsem směrem pryč někde na Vsetínsko. Nevěděla jsem, co nám hrozí."
Žádné náhrady, kompenzace a omluvy nepřišly. „Vůbec nic. Absolutně vůbec nic. Připadá mi to jako přehazování horkého bramboru. Nikdo tu zodpovědnost nechce vzít na sebe,“ myslí si.
Helena Ševčíková s manželem chovají koně, kteří se pásali na loukách v teď zakázaném pásmu:
„Muselo se to omezit. Manžel musel koně převézt jinam. Byl to sice konec roku, ale ještě se pásli. Ale hlavně je musel převážet při těch výbuších, hrozně se báli.“
Lidé postižení stresem, dlouhodobými výlukami v dopravě a nemožností pracovat na své půdě požadovali odškodné.
„Požadovali odškodnění za psychickou újmu. Bohužel nám ale bylo řečeno, že u nás nejsou zákony ani předpisy, které by to umožňovaly. Požadovali odškodnění za objížďky, uzavřenou komunikaci. Uzavřena byla z důvodu druhého výbuchu od 3. prosince do 17. března. Do dnešního dne lidé žádné peníze nedostali,“ shrnuje výsledek nezávislá starostka Haluzic Stanislava Zvonková.
Ani v nedaleké Lipové se lidé necítí o nic lépe. Dům Milana Lišky leží nejblíže epicentru druhého výbuchu:
„Vypadalo to jako atomový hřib. Taková první reakce. A potom přišla ta strašná tlaková vlna. V ten okamžik vlastně nikdo nevěděl, co to je. Stejně si myslím, že to nemělo být v rukách soukromníků, měl to mít pod patronátem stát. Pak by se nic nestalo. Jsem tady od samého začátku a nikdy se nic nestalo.
Eva Horalíková zažila evakuaci a výbuchy téměř z první ruky. Za plotem je stále natažená červenobílá páska.
„Pocit bezpečí určitě nemáme. Pořád tam jsou slyšet výbuchy. Jsou to sice řízené výbuchy, ale není to nic příjemného, když vám to tam pořád střílí. Chyba je to těch, kteří to tam kdy vůbec povolili a věděli, že to tam je,“ říká.
I proto občané regionu ve svých peticích apelují na stát, aby už soukromým firmám muniční sklady nepronajímal.
Do poloviny letošního října armáda vyklidila 28 z padesáti skladů. Soukromé firmy a vojáci už vyvezli přes čtyři sta kamionů střeliva a chemikálií. Obyvatelé a firmy podali celkem 136 žádostí o náhradu škod v celkové výši přes milion korun.
