Pošlapaná osobnost. Šikana nás může ničit i po dvaceti letech

12. říjen 2015

Šikana je velmi nebezpečný společenský jev. Nevyhýbá se žádnému kolektivu, žádnému věku, má spoustu podob a forem, ale její důsledky vždy devastují osobnost oběti. Jak poznat šikanu? Je možná prevence? A jak vyřešit šikanu v dětském kolektivu?

S chováním, které bychom mohli nazvat šikanou, se setkal téměř každý z nás. Ať už to bylo ve školním kolektivu, v zájmovém kroužku, na dětském táboře anebo v dospělosti na pracovišti. Podle některých průzkumů se až 40 % dětí s nějakou formou šikany setkalo.

Šikana není nový jev, fenomén, o kterém bychom dříve nevěděli. Před několika desítkami let se však o šikaně téměř nemluvilo, a pokud ano, pak spíš převažovaly snahy vše tzv. zamést pod koberec anebo „usmířit“ oběť a agresora. Ani jedna cesta však není dobrá. Neřešená šikana může ničit náš dospělý život, konfrontace s agresorem nevede ke zlepšení.

Podle psycholožky Barbory Downes by u konfrontace oběť – agresor měl být dokonce červený vykřičník, protože může celou situaci jen zhoršit.

Onemocnění kolektivu

S rozvojem moderních technologií se, bohužel, rozvíjejí i prostředky k šikanování. Objevuje se tak kyberšikana, ale postupy agresorů jsou stále stejné. Záměrné a cílené týrání a obtěžování oběti má jen jinou podobu.

Největší roli v celém problému stále hraje škola, prostředí, ve kterém se děti pohybují nejčastěji. Škola má na druhé straně také největší možnost takové chování odhalit a vyřešit.

Šikanu bychom mohli označit jako onemocnění celého kolektivu. Zasáhne totiž nejen oběť a agresora, ale velmi výrazně ovlivňuje vztahy mezi jednotlivými členy kolektivu a má přímý dopad na skupinovou dynamiku.

Typická oběť, typický agresor?

Šikana se nevyhýbá žádnému kolektivu, žádnému typu škol. Jak ale konstatuje psycholožka Barbora Downes – na gymnáziu převládá šikanování psychické, na školách učňovského typu je to spíš šikana fyzická. Není to ale pravidlem, stejně tak, že typickou obětí je dítě sociálně neobratné a typickým agresorem je „nešťastník, který sám řeší nějaký problém“.

Spouštěcím mechanismem pro šikanu může být jakákoliv odlišnost – brýle, nadváha, barva vlasů, ale také třeba jiné náboženské vyznání. Agresorem se může stát premiant třídy s vyrovnaným a funkčním rodinným zázemím.

Odhadnout předem agresora je obtížné, ale podle slov Barbory Downes má každá třída někoho, kdo je méně oblíbený, často bývá sám a není příliš v interakci s ostatními. Takové dítě by se mohlo stát obětí šikany.

Pomoc, šikana …

Chování, které můžeme označit jako šikanování, vzniká plíživě a dlouhodobě. Jak poznám, že moje dítě je obětí šikany? Je dobré si více všímat změn v chování dítěte. Smutek, apatie, zamlklost, malé nebo žádné sociální kontakty se spolužáky mimo vyučování … to vše může být průvodním znakem šikany. Důležité je s dítětem promluvit, v první fázi je toho ještě schopné.

Kyberšikana, ilustrační foto

Ve druhé fázi šikany ochota svěřovat se klesá. Dochází k i poklesu sebevědomí, dítě je zdeptané, stydí se za svou situaci, prožívá pocity viny, mohou se přidat i fyzické obtíže. Dítě si stěžuje na ranní nevolnosti, bolest hlavy, nechce odejít do školy, nebo mění trasu cesty.

Co dělat ve chvíli, kdy se o šikanování našeho dítěte dozvíme? Rozhodně je nutné s tímto problémem vždy něco dělat. Šikana sama nezmizí, sama od sebe nepřestane. Naštěstí již dnes existuje mnoho odborných společností a občanských sdružení, která nabízejí pomoc nejen rodičům, ale také školám. Např. Společenství proti šikaně.

Dítěti bychom měli zajistit pocit podpory, bezpečného a láskyplného zázemí. A přestože v danou chvíli nemusíme mít zcela jasnou představu o dalších krocích, dítě by mělo vědět, že se jeho situace řešit bude.

Jak zdůrazňuje psycholožka Barbora Downes, šikanu je vždy nutné řešit ve spolupráci se školou. Barbora Downes doporučuje navštívit školu v doprovodu druhého rodiče nebo někoho, kdo vám zajistí podporu, dodá pocit sebejistoty v situaci, která vás stresuje.

Nedošlo ke zlepšení a vy máte pocit, že vaše dítě je dál pronásledováno a šikanováno? Nevzdávejte to, je to sice dlouhý boj, ale smysl rozhodně má. O pomoc můžete požádat také nadřízené orgány školy anebo se obrátit na policii.

„Těžká forma šikany snese srovnání se znásilněním,“ říká psycholožka Barbora Downes. Neřešená šikana vede k pošlapání sebedůvěry, důstojnosti a to vše může dlouhodobě ničit náš život. I proto je důležité šikanu včas odhalit a začít pracovat na jejím vyřešení.

Spustit audio