Bílý trpaslík, který likviduje své okolí

Bílý trpaslík je menší objekt, který vznikne zhroucením hvězdy o hmotnosti zhruba našeho Slunce nebo menší, poté když tato hvězda na sklonku svého života vypotřebuje své zásoby vodíku a posléze i velkou část vyrobeného hélia. Během fáze spalování hélia se hvězda stane rudým obrem, rozepne se, odhodí své vnější obálky a ty vytvoří planetární mlhovinu. Nitro původní hvězdy vytvoří malé, velmi husté a neaktivní jádro, které se skládá převážně z uhlíku a kyslíku. Toto jádro o velikosti planety typu Země pomalu vyzařuje energii, nashromážděnou za předchozího aktivního života hvězdy, resp. vzniklou při jejím gravitačním smrštění, a zvolna chladne. Silová rovnováha uvnitř bílého trpaslíka je udržována velkým tlakem degenerovaného elektronového plynu. Něco podobného se stane také našemu Slunci zhruba za 5 miliard let.

Bílý trpaslík WD 1145+017 si kvůli své pravděpodobně ničivé roli ve své soustavě vysloužil od astronomů přezdívky jako “Hvězda smrti” nebo “Zombie hvězda”. Tým astronomů z USA, Kanady, Velké Británie a Austrálie nyní v časopise Nature zveřejnil analýzu nových pozorování této hvězdy v rámci mise K2, podpořených pozorováním řady dalších dalekohledů. Tato pozorování svědčí o velkém a častém kolísání intenzity světla, přicházejícího od dotyčného bílého trpaslíka. Spektrum hvězdy je také “kontaminováno” spektrálními čarami těžších prvků a kovů (křemíku, vápníku, hořčíku, hliníku, niklu a železa), které by tato hvězda neměla na svém povrchu obsahovat a tudíž by neměly být přítomny ani v jejím spektru. Světelné zákrytové křivky mají navíc charakter kometárního ohonu.

Možným vysvětlením těchto pozorování je, že bílého trpaslíka obklopuje několik menších kamenných těles o hmotnosti planetek či trpasličích planet (možná až 6) a navíc gravitačními slapy drcený nebo vlivem silného záření hvězdy z odpařovaný materiál, pocházející právě z těchto blízko obíhajících kamenných objektů. Mateřská hvězda je prostě rozkládá a část takto uvolněného materiálu k sobě přitahuje. Z planetek uvolněný materiál pak vyrábí cizorodé spektrální čáry a v jisté míře také zastiňuje centrální hvězdu, což s sebou nese další specifické zeslabování jejího světla. Samotná rozkládaná tělesa zeslabují svit mateřské hvězdy až o 40%, přitom se tak děje s periodami kolem 4,5 až 5 hodin, což vypovídá o jejich vzdálenosti zhruba 800 000 kilometrů od hvězdy. Jde zřejmě o první pozorované kamenné či asteroidální objekty, obíhající kolem bílého trpaslíka.

Zdroje: Phys.Org, Nature, Scientific American, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, The Verge, NASA JPL, Astrowatch, ScienceNews, PlanetQuest