Měli bychom pomáhat uvnitř Sýrie, řekl ČRo ředitel organizace ADRA pro Blízký východ
Ruskými nálety podporovaná ofenzíva syrské armády proti povstalcům v oblasti Aleppa vyhnala z domovů podle OSN asi 30 tisíc lidí. Připojili se tak k víc než šesti miliónům takzvaných vnitřních uprchlíků, kteří před boji utekli do klidnějších částí země. Přímo v Sýrii jim pomáhá například i organizace ADRA. Poskytuje jim hlavně jídlo, vodu, přístřeší a oblečení.
O syrské krizi mluvil redaktor Jan Prokeš s regionálním ředitelem organizace ADRA pro Blízký východ Nagi Khalilem.
Věnuje mezinárodní společenství téhle krizi dost pozornosti? Hlavně z hlediska materiální a finanční podpory?
Nedostatečné je financování ve všech podstatných oblastech: ve zdravotní a potravinové pomoci nebo vzdělávání. Ten deficit je velký. Já myslím, že pokud opravdu chceme pomoct, měli bychom pomáhat především uvnitř Sýrie. Protože tam je stále většina uprchlíků před válkou a válka tam doléhá na většinu obyvatel. Pomoc přímo v Sýrii zabraňuje odchodu víc lidí z ní. To totiž není řešení, jen to prohlubuje jejich utrpení.
Jak konkrétně pomáháte syrských uprchlíkům v okolních zemí. Např. v malém Libanonu jich je kolem milionu. A jak tam oni dokážou existovat tak dlouho?
Mají to velmi složité. Většina původní pomoci pro ně je zredukovaná. Vládní regulace hodně omezují možnost, aby Syřané v Libanonu pracovali. Jejich potřeby samo sebou nepolevují a uprchlíci tak skutečně trpí. Je to jedna ze zemí, kterou se podle mě snaží každý uprchlík opustit.
O syrské krizi mluvil s regionálním ředitelem ADRY pro Blízký východ Nagi Khalilem reportér Jan Prokeš
My tam v utečeneckých táborech poskytujeme vzdělání dětem, kterým je šest až dvanáct let. Tyhle děti nemůžou chodit do vládních škol, protože tam pro ně není místo. Provozují sice i večerní vyučování, ani v něm ale není dost místa pro všechny.
Mají tihle uprchlíci svobodu pohybu po Libanonu?
Myslím, že mohou, pokud mají doklady Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Tyhle dokumenty si musejí obnovovat každých šest měsíců. A obnovení taky stojí peníze. Libanonská vláda navíc od začátku roku zásadně omezila možnost příchodu nových syrských uprchlíků do země. Bez ohledu na jejich důvody, i když jsou třeba zdravotní, pro ně není teď snadné usadit se v Libanonu.
Předpokládám, že problém nemusí být jen s množstvím mezinárodní pomoci, ale i s její distribucí. V tom ohledu, respektují vás bojující skupiny jako humanitární organizaci, která má navíc křesťanské pozadí?
Není to o tom, jestli jsme nebo nejsme křesťané. Je to prostě obtížné. V Sýrii totiž bohužel působí mnoho povstaleckých frakcí nebo teroristických skupin. Média stále dokola zmiňují hlavně Islámský stát, Al-Káidu nebo Nusru. Je tam ale víc než třicet dalších. My jako nevládní organizace nemůžeme spolupracovat s teroristy. Jdeme proto do terénu jen tam, kde je to bezpečné a kde nám dá souhlas syrská vláda.
Považujete všechny povstalecké skupiny za teroristy?
Osobně to tak vidím. Jsme ale nevládní humanitární organizace a naše práce není analyzovat, kdo co dělá. Naše role je v pomoci lidem. Děláme to bez ohledu na jejich vyznání, barvu kůže nebo politické přesvědčení. Při působení na území Sýrie ale jednáme pouze se syrskou vládou.
Staráte se taky o rozvojovou pomoc, nejen o tu naléhavou. Na co se v tom konkrétně soustředíte?
Za klíčovou považujeme první fázi obnovy válkou zničených sídel v místech, kde se přestane bojovat a lidé se tam mohou vracet. Pomáháme jim najít si obživu a začít nový život. V dlouhodobější rozvojové pomoci je zásadní vzdělání.
Za pět let války totiž vznikla tzv. ztracená generace dětí, které nemohly chodit do školy. Vzdělání sice nezachraňuje přímo životy a tak to není úplná priorita, ale pro rodiče dětí to priorita je. Také ADRA chápe vzdělání jako důležitý faktor, který přináší lidem mír.
