8 hodin v nemocnici a 3 dny nechutenství. Lucie bojuje s rakovinou děložního čípku chemoterapií

27. říjen 2015
Příběhy Radiožurnálu

Okolo 50 českých žen mladších 30 let každoročně onemocní rakovinou děložního čípku. 27letá Lucie si vyčítala zanedbání pravidelných gynekologických prohlídek, jenže to jí nepomáhalo. A tak se raději upnula na záchranu života.

Pokus o záchranu Lucčina života začal koncem zimy 2014 cyklem chemoterapií. V přibližně měsíčních intervalech uléhala v nemocničním pokoji, kde osm hodin přijímala rakovinu hubící roztok. „Jsou tu dva balíčky. Jeden kape asi hodinu a půl, druhý dvě hodiny. Mezi nimi jsou premedikace a glukóza,“ přibližuje Lucie Bittalová celý proces.

„Během toho nic necítíte, to spíš až přijdu domů,“ vysvětluje a připomíná, že se během osmi hodin v nemocnici snaží nějak zabavit. Někdy ji také navštěvují přátelé.

„Na chemoterapii by jinak byla sama. Mezi starými lidmi a uprostřed umakartového obložení, to musí být velmi deprimující,“ uznává Jaroslav Cerman, kterého jsme potkali u Lucčina lůžka. „Hrajeme lodě, různé hry, povídáme si, aby se to dalo vydržet,“ říká.

Čtěte také

Babička a taťka si mysleli, že stačí tři chemoterapie a budu zdravá

„V člověku to tu nevzbuzuje důvěru, i když ví, že léčba onkologických onemocnění je mnohem dál než kdysi. Jenže prostředí tomu neodpovídá,“ neskrývá své dojmy a připomíná, že například občerstvení má v nemocnici otevřeno jen do půl třetí. „Takže když jste tu do čtyř, nemáte šanci si pak něco koupit,“ upozorňuje.

„Babička a taťka si mysleli, že léčba bude trvat tři měsíce. Čekali, že podstoupím tři chemoterapie a budu zdravá. Musela jsem jim vysvětlit, že tomu tak není,“ prozrazuje Lucie Bittalová. Po chemoterapii ji čekají tři dny téměř bez jídla. „A poté následují dva týdny běžného života. Alespoň doufám,“ uzavírá.

autor: Ivan Studený
Spustit audio