Naši zemi ovládají média. A můžou za to neschopní politici, říká dobrovolník, který pomáhá uprchlíkům

29. říjen 2015

Když se poprvé doslechl o lidech, kteří při svém útěku před válkou umírají na březích Evropy, věřil, že jim Evropská unie pomůže. Pak však přišlo vystřízlivění. „Byl jsem v šoku z reakcí naší veřejnosti i mých známých,“ říká Jan Vrobel, muzikant a hlavně člověk, kterému nejsou lhostejné osudy uprchlíků.

„V jaké společnosti jsem se to najednou ocitl?“ ptal se už před pár měsíci sám sebe. „Naše společnost vznikla na bázi humanismu a liberalismu – a najednou slyším, že mí spoluobčané přejí uprchlíkům smrt a chtějí věšet lidi, kteří s nimi soucítí?“

„Bez pomoci dobrovolníků bychom čelili skutečné humanitární krizi,“ vzpomíná dnes na to, jak se on sám zapojil do dobrovolnické pomoci. „Neumím si představit, že by ti lidé zemřeli uprostřed EU. Kdyby se tak stalo, dokázalo by to, že EU nestojí na hodnotách, které proklamuje.“

Ploty jsou neefektivní řešení

Jako jeden z prvních Čechů dorazil na nádraží Keleti v Budapešti, předtím pomáhal ve vesnici Bicske 30 kilometrů od Budapešti. To bylo na začátku září – tedy v době, kdy ještě dnes už slavný maďarský „plot“ neexistoval.

V současné době se mluví o tom, že plot na hranicích postaví i Rakousko. „Jsem z toho v šoku. Bezpečnost je samozřejmě velice důležitá, ale rozhodně existují efektivnější způsoby, jak řešit kritické situace, než se oplotit,“ říká Jan Vrobel.

„Nikdo by to nechtěl zažít“

Během své dobrovolnické práce zažil neuvěřitelné příběhy (poslechněte si je v přiloženém záznamu celého rozhovoru), a i proto dnes říká: „Velice přeji svým spoluobčanům, že nic takového nezažili. To, čím uprchlíci prošli od chvíle, co nasedli do pašeráckých člunů a pak je čekala několikasetkilometrová cesta Evropou, by nikdo na světě nechtěl zažít.“


To, že u nás nebyla 70 let válka, je naše privilegium. Musíme si ho vážit a chovat se lidsky k lidem, kteří to štěstí nemají.

„V Česku se máme neuvěřitelně dobře. Samozřejmě si uvědomuju, že i u nás žijí lidé na pokraji chudoby, existují bezdomovci nebo sociálně vyloučené lokality, to bychom rozhodně měli řešit. Drtivá většina společnosti se však má dobře: máme co jíst, máme kde spát, máme svobodu slova, můžeme chodit k volbám, na ulicích nám nehrozí nebezpečí. A neumíme si představit podmínky, v nichž uprchlíci žijí.“

Média, podstata problému

Nezanedbatelnou roli v tom, jak veřejnost uprchlíky vnímá, podle něj hrají média. „Vzpomeňte na titulní stránky novin s fotkami sveřepých černochů, které jako by vypadly z Árijského boje ze 40. let,“ připomíná.


Politici tu nejsou od toho, aby každý den poslouchali, co jim řekne Franta z Horní Dolní. Byli zvoleni do svého mandátu, který mají vykonávat podle svého vědomí a svědomí. Na tom bychom měli trvat!

Mediální realita zásadně ovlivňuje veřejné mínění – a teprve na základě tohoto veřejného mínění politici jednají, tvrdí Jan Vrobel.

„Drtivá většina politiků reaguje až podle toho, co si myslí občané, a občané si myslí to, co jim sdělí média. Jinými slovy: média ve skutečnosti ovládají naši zemi. A může za to neschopnost našich politiků vzít odpovědnost do svých rukou.“

Jan Vrobel mimo jiné tvrdí, že byste neměli brát vážně všechno, co vidíte na fotkách a videích. A má pro to zajímavý argument. Poslechněte si záznam celého rozhovoru, ve kterém mluví i o Miloši Zemanovi.

autor: als
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.