Terénní pracovníky doprovází v Litoměřicích i zdravotní sestra. Pomáhají společně lidem bez domova

„Vážím si jich strašně moc, protože se o nás hodně starají. K doktorovi bych se sám nevydal, toho se bojím…“ říká pan Arnošt, jeden z bezdomovců.

Zdravotní sestra Lenka Straková má na Lodním náměstí v Litoměřicích vytvořené provizorní zázemí. C to obnáší?

„Máme tu zástěnu, skládací židli a samozřejmě stolek. Já si sebou beru bednu s první pomocí. Tím, že jsem zdravotní sestra, tak těch možností není tolik. Samozřejmě tam mám léky, které se dají běžně koupit v lékárně - jako například paralen, kapky na kašel, nebo do nosu. Ale hlavně tady máme hromadu obinadel, náplasti, tampóny, dezinfekční čtverce, peroxid vodíku, dezinfekci, dezinfekci na ruce…“ vypočítává Lenka Straková.

Přepravka s první pomocí do terénu|foto: Lucie Valášková

A jaká nejčastější zranění lidem na ulici ošetřuje?

„Protože ti lidé žijí ve squatech, venku - tak od různých oděrek, řezných ranek přes větší oděrky. Pár pacientů nebo klientů tady bylo i s bércovými vředy. Dále potom pohybové ústrojí, bolesti zad, zlomeniny různé, podvrtnutí…“ popisuje zdravotní sestra.

Renáta Hercíková, terénní pracovnice z Naděje, popisuje, jak přišli na ten nápad, že by bylo dobré, aby s nimi do terénu vyrážela i zdravotní sestřička.

„Inspirovala jsem se od kolegů v Praze. Je to tak, že ti lidé bez domova leckdy nejsou vhodně oblečeni nebo zapáchají, oni se stydí. Prostě tenhle problém tu existuje. Poslední impuls byl, když jsem jednomu mému klientovi ošetřovala nohu, kterou měl plnou červů. To jsem si řekla už dost - to prostě musíme nějak vyřešit. Tak jsme se na tuhle cestu dali a myslíme si, že je to bezva. Můžeme předcházet i různým nemocem, které se mezi lidmi na ulici šíří. Funguje to, je to skvělé.“