To, co se stalo na Krymu, je přes kopírák to, co se stalo Podkarpatské Rusi, tvrdí spisovatel

5. listopad 2015

Podkarpatská Rus byla, a možná pro Čechy pořád ještě je, místem romantických příběhů, zasněných polonin, salaší a bačů, ale vlastně i země neznámá a také lehce obětovaná. Před 70 lety, 22. listopadu 1945 schválilo prozatímní Národní shromáždění zákon o připojení Podkarpatska k Ukrajinské sovětské socialistické republice.

Jak velká a pevná vznikla mezi Čechy a Rusíny pouta? Ve jménu čeho byla přetrhána? Dají se aspoň částečně obnovit?

"Nám Podkarpatská Rus takzvaně zbyla," uvedl v pořadu Pro a proti spisovatel Jiří Stránský.

Podle něj i prostí obyvatelé oblasti byli myšlenkou přináležitostí k Čechům a Slovákům naprosto nadšeni. „Díky tomuto nadšení se staly z řady Rusínů Čechoslováci, kteří se usilovně učili česky.“

Jinak nešlo o žádnou „růžovost“, soudí Stránský. „Nikdo se tam nesnažil přinést vzdělanost, první tam přišli až českoslovenští lékaři a učitelé.“

„A to byl právě ten rozdíl, kteří ti lidé hned rozeznali,“ vysvětlil spisovate reakci obyvatel Podkarpatska na československou snahu o modernizaci oblasti.


Stránský: „To, co se stalo na Krymu, je přes kopírák to, co se stalo Podkarpatské Rusi, v té době měl jen Stalin výhodu, že byla ještě válka. Ty nejhorší čechoslovakisty poslal do války, a ty úplně nejhorší poslal do gulagu... Český stát velice dobře věděl, že to je nesmírně bohatá země, kterou si pro sebe může připravit jako jakousi zásobárnu.“

Historik a ukrajinista David Svoboda je přesvědčen, že dvacetiletí existence tohoto území v československém státním celku bylo nejsvětlejší stránkou dějin této jinak zkoušené oblasti.“


Svoboda: „Bylo dosti nemožné mít stát natolik dlouhý a etnicky heterogenní, a nesnažit se tam uplatňovat centralizační metody, k nimž modernizace patří... My jsme s těmi lidmi a s celou oblastí vždy zacházeli jako s mentálně přibržděnými bližními, jako objektem, a nikoli jako s činným subjektem.“

Československá přítomnost na Podkarpatsku měl i negativní dopady, tvrdí expert. „Možná nechtěný důsledek československé demokracie byl ten, že se v oblasti o to prudčeji začaly probouzet různé nacionální sentimenty a směřování.“

„A to se a konci 30. let začalo velmi problematicky projevovat,“ dodal historik.

Je pravda, že Praha na celé území silně doplácela, souhlasil Svoboda. Kromě toho se obávala snahy maďarských kruhů získat celé území zpátky a připojit ho k revizionistickému Maďarsku.

„Modernizační procesy mohly obyvatelstvo Podkarpatské Rusi ochránit před svody Maďarské propagandy, ale spíš do jednání s celou oblastí vstupovaly základní instinkty státu,“ popsal složitý vztah Československa k Pokarpatsku David Svoboda.

autoři: tpa , oci
Spustit audio