Poněšická pálenka z mrkve chutná jako svíčková
Většina lidí ví, jak má chutnat správná slivovice. Známá je také chuť destilátů z hrušek, meruněk nebo třešní, pálí se i jablka, rybíz nebo jahody. Každý druh vyzkoušel i Jaroslav Ledajaks, který se ale jednoho dne rozhodl, že zkusí mrkev. A brzy se z jeho netradiční mrkvovice stalo vyhledávané lákadlo.
„Tenkrát byla mizerná úroda ovoce,“ vzpomíná Jaroslav Ledajaks, jak před deseti lety vypálil svou první mrkvovou dávku. Pálit mrkev byla především z nouze ctnost. Do roku 2005 o mrkvovici ani nečetl, ani neslyšel. Mrkvovici (carrot brandy) nezná ani internet. Podle Ledajakse šlo o nápad shůry.
Výrobní proces nápoje začíná stejně jako u ostatních pálenek. Surovina se pomele a nechá se kvasit v tancích. Aktuálně mají v Poněšickém lihovaru kvas ze zhruba tří tun zeleniny. Než jde „na oheň“, kvasí zhruba dva měsíce. Výhodou je podle tohoto lihovarníka třeba to, že mrkvovici není třeba pálit „na sklad“, mrkve je u zelinářů dost celý rok. Na pálenku se prý nejlépe hodí mrkev raná, má nesilnější aroma.
Pálenice řízená přes internet
Ještě než se přesuneme k srdci podniku, k 300 litrovému kotli, je třeba vědět, že dokud Jaroslav Ledajaks nenastoupil do penze, pálenkám se nevěnoval vůbec. Dělal do počítačů a podle toho jeho kotel vypadá. Nejspíš jako jediný u nás je řízený plně automaticky. Program si majitel napsal sám. Vymyslel i jednotlivé procesy, podle kterých se destilace různých typů kvasů řídí.
Kotel je možné ovládat i přes internet, což je pro většinu ostatních malých palíren něco zcela nepředstavitelného. Čidla a přesná měření nemají vliv jen na komfort. Jde také o výsledný produkt, v tomto případě o kvalitní čtyřicetiprocentní pálenku z mrkve.
Chuť mrkvovice
Poněšický lihovar je bohužel příliš malý na to, abyste našli láhev v každém baru. Než budete moci ochutnat, budete zřejmě muset věřit popisu Jaroslava Ledajakse, který tvrdí, že jeho pálenka zaujme jemností a chutí kořenové zeleniny. Podobnou chuť prý známe ze svíčkové.
