Jan Fingerland: Jak porazit Islámský stát aneb Rozšíření bitevního pole
Policie sladké Francie podniká desítky razií a s nikým se nemazlí. Také její letectvo se zvýšeným úsilím bombarduje Islámský stát. Povedou ale všechny tyto drahé, namáhavé a dvojsečné kroky k žádoucímu cíli?
Je to vlastně překvapivé, ale pokud je nyní v Evropě politik, který prosazuje vojenské a zahraničněpolitické řešení problému, který představuje terorismus na domácí půdě, pak je to onen nudný a bezbarvý François Hollande.
Francouzský premiér už krátce po tragických útocích nechal intenzivněji než kdy před tím bombardovat Islámský stát, a dokonce nyní hovoří o nutnosti rozšířit boj proti této organizaci o pozemní operace – to bylo něco, co bylo zatím mimo debatu.
Není zřejmé, jak dlouho tento trend vydrží. Například Británie, která se v poslední generaci vojensky angažovala na Blízkém východě mnohem více než Francie, dosud zaujímala mnohem opatrnější postoj.
Když například před časem britský premiér Cameron navrhoval rozšířit bombardování Islámského státu i na území Sýrie, poslanci tento krok odmítli. Problém je, že právě v Sýrii, konkrétně ve městě Rakka má Islámský stát své nervové centrum.
Klíčem ke skutečně účinnému postupu je Washington. Žádná z evropských zemí nemá dostatečně silnou armádu ani politickou sílu, aby se postavila do čela boje za vykořenění Islámského státu nebo koordinovala postup s místními spojenci.
Američané po pátku zintenzivnili bombardování Islámského státu a zaměřili se nyní prý více na jeho ropné kapacity. Dodávají také francouzskému letectvu satelitní snímky bojiště, čímž umožňují účinnější zásahy pozemních cílů.
Prozatím je však velmi nepravděpodobné, že by USA v následujícím období poslaly vojáky přímo na zem, přinejmenším ne pokud bude v Bílém domě Barack Obama – nebo pokud se podobný útok jako v Paříži nestane přímo v Americe.
Obama označuje vyslání pozemních jednotek za chybu a zdůrazňuje, že současná taktika bombardování Islámského státu se z dlouhodobého hlediska ukáže jako účinná, a není tedy nutné ji měnit.
Dokonce dělá vše pro to, aby nedávné vyslání několika desítek příslušníků zvláštních jednotek v roli poradců nebylo možno vykládat jako krok k přípravě pozemní operace.
Jak se zdá, Obama se bude bránit tomuto scénáři i za cenu, že se raději spojí s Ruskem, a umožní mu tak návrat mezi „normální“ země.
Zcela opačný přístup doporučuje hlas přímo z místa, kde se boj proti Islámskému státu odehrává. Masrúr Barzání, velitel bezpečnostních sil v irácké kurdské autonomii, tvrdí, že Islámský stát by bylo možné zlikvidovat během pár měsíců, možná i jen týdnů.
Chce to maličkost – nasadit pozemní armádu a Islámský stát, jak ostatně slibuje i François Hollande – prostě zničit. Barzání, člen významné kurdské rodiny, ví, co říká. Jeho spolubojovníci právě vytlačili extremisty z oblasti Sindžáru, v němž se Islámský stát dopustil krutostí na jezídském obyvatelstvu.
Barzání ovšem varuje před domněnkou, že Islámský stát je tím zásadně oslaben – k tomu by bylo potřeba, aby ti, kdo se cítí být nepřáteli tohoto útvaru, nasadili k jeho zničení adekvátní síly.
Tento postup má ale svou cenu, kterou ne každý je ochoten zaplatit. Vstoupit do pozemní bitvy s Islámským státem znamená počítat s nemalými ztrátami na své straně a také s tím, že vojáci budou konfrontováni s nelehkými dilematy, například tváří v tvář ztrátám v řadách přítomného civilního obyvatelstva.
A vyžadovalo by to také po vítězství spravovat dobyté oblasti, udržet v nich pořádek a vyslat je dlouhodobě správným směrem. Uměla by to Evropa? O tom je možné pochybovat, vždyť to nedokázala ani na předměstích Bruselu a Paříže.
Ostatně, nikoli ze Sýrie, ale právě odtud přišli páteční útočníci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.