Uprchlíkům nejčastěji chybí boty, říkají dobrovolníci z plzeňské univerzity

Tři týdny pomáhalo dvacet vysokoškoláků z Plzně v uprchlickém táboře na srbsko-chorvatské hranici. Na cestu si studenti z Filozofické fakulty Západočeské univerzity sehnali peníze sbírkou mezi kamarády a benefičním koncertem. Jsou si jisti, že to má smysl, díky dobrovolnické práci si navíc mohli na problematiku uprchlické krize udělat vlastní názor.

„Když se řekne uprchlická vlna, tak si nepředstavuju dav lidí, ale už si pod tím můžu představit konkrétní jednotlivce a to je pro mě hodně důležité. Ten pocit, že jsem někomu mohl pomoct a že jsme tam byli užiteční," ocenil zkušenost student Jan Brych.

V táboře, kudy denně prošly tisíce lidí, většinou Syřanů, studenti pomáhali zajistit hlavně bezpečný přechod uprchlíků do Chorvatska. Velkou částí jejich práce bylo třídění materiální pomoci, které je v podstatě klíčovou aktivitou.

„Ta práce je strašně důležitá, ale neviditelná. Ale nejdůležitější úkol dobrovolníků je vlastně zajistit, aby ti lidi bezpečně přešli. Seřadit lidi, uklidnit je, nějak je organizovat do zhruba padesátičlenných skupin, a pak je vlastně postupně pouštět z jednoho bodu do druhého," popsala studentka Tereza Antonová.

Běženci jsou často podchlazení, nemocní a chybí jim boty

Všechno neprobíhá hladce, uprchlíci se na své cestě mnohdy musejí potýkat se skutečně kritickými podmínkami a zážitky. Studenti se například v táboře setkali s mužem, který prchal s malými dětmi a podařilo se mu to až napotřetí. Dvakrát totiž kdosi jejich loď potopil. A podobně dramatických příběhů je tam hodně. Lidé navíc přicházejí většinou podchlazení, některé děti i s horečkou. Obecně jsou nedostatečně oblečení.

„Chyběly boty, a to zejména pánské. Dát o dvě čísla menší botu, to prostě nelze. Chyběly věci, které zahřejou. Tam přišel pán v igelitových pytlíčkách na nohou, nebo tam měli žabky. A my jsme pro toho člověka neměli boty, takže jsme mu dali asi troje teplé ponožky a nové pytlíčky. Naprosto odzbrojující bylo, že on byl šťastný i za tuto pomoc," líčila zážitky z uprchlického tábora studentka Magdaléna Suchá s tím, že se tam setkala s lidmi nejrůznějšího věku. Nejmladšímu z nich bylo šest dní, nejstarší ženě v táboře pak 105 let.

Z českých humanitárních organizací nejvíc pomáhá na Balkáně podle studentů Člověk v tísni. V táboře byly ale i desítky dalších dobrovolníků. Nejvíc dobrovolníků tam bylo z Česka, ale byli tam i Slováci a různí jednotlivci například z Německa, Portugalska nebo Austrálie.

Dobrovolníky podporuje i samotná fakulta

Fakulta zapojení dobrovolníků do humanitárních misí podporuje, a to například i mimořádnými stipendii děkana. I on je přesvědčen, že jejich práce má smysl a že jim může poskytnout neocenitelné zkušenosti.

„Studenti těchto oborů, sociálních věd, kulturní antropologie, sociologie, mezinárodní vztahy, politologie získávají nesmírně cenné zkušenosti. Není tam jenom to, že pomáhají lidem v nouzi, což je skvělé, ale získají přímo z terénu nesmírně cenné zkušenosti a navíc si mohou srovnat ten virtuální svět, který je prezentován v médiích, s tou realitou, jak to vypadá doopravdy," vysvětlil děkan Pavel Vařeka.

Dalším cílem studentů bude ostrov Lesbos, kde je teď humanitární mise nejvíc potřebná. Studenti se tam vypraví začátkem příštího roku.