Egyptské parlamentní volby finišují. Hlasování ale provází nezájem voličů
Egyptské parlamentní volby vstupují do závěrečného dne. Mají být završením přechodu země k demokracii, jak po svržení vlády Muslimského bratrstva vyhlásil současný prezident Abdal Fattáh Sísí. Hlasování ale provází nezájem voličů. Podle kritiků postrádají volby skutečnou politickou soutěž a programem většiny kandidátů je podpora prezidentovi Sísímu.
„Dám mu volební lístek, volič pak vybere kandidáta, támhle si lístek vyplní a naprosto svobodně ho vhodí do urny,“ ukazuje mi ochotně soudce Muhammad Abd al-Azím, který předsedá jedné z volebních komisí v káhirském městě mrtvých.
Rozlehlé hřbitovy jsou ale zároveň městem živých a bydlí tu chudina. Mladý soudce Muhammad má situaci ve volební místnosti pod kontrolou.
„Mým úkolem je dohled nad volebním procesem a pomoc voličům, kteří tápou. V téhle čtvrti je dost negramotných, a proto má každý kandidát svůj obrázkový symbol, podle kterého si ho na lístku najdou.“
Jeden starší volič se teď domáhá symbolu letadélka a soudce mu pomáhá s hledáním. „Támhle tajemník komise má sešit se jmény a rodnými čísly registrovaných voličů. Já tady zkontroluju podle občanky a obličeje, že je to skutečně on, a nechám ho volit,“ říká soudce Muhammad.
Zároveň mě vybízí, ať si všechno fotím, natáčím, a zdůrazňuje, že je vše transparentní a volební proces naprosto regulérní. Nemám důvod mu to nevěřit. Tahle mužská volební místnost se po ránu plní a soudce má zdejší rázovité muže profesionálně pod kontrolou.
Prst namočený do inkoustu
Jeden po druhém u něj nechávají občanky. Soudce jim trhá ze sešitu po dvou volebních lístkách, jednom pro individuální kandidátku a jednom pro stranickou, a posílá je k plentě a k urně. Teď ale soudce Muhammad jednoho voliče napomíná, že si zapomněl namočit prst do inkoustu.
„To je taková dodatečná záruka, že nepůjde někam volit podruhé. My samozřejmě máme i bez toho všechno podchycené, občanka, rodné číslo a jméno nám stačí, ale je to takový tradiční prvek,“ vysvětluje soudce.
Voliči v tomto okrsku na káhirských hřbitovech vybírají z asi 30 individuálních kandidátů a 4 stran. Teď ráno se volební komise nezastaví, přicházejí další a další místní. Tady se všichni znají, a voliči proto znají osobně i kandidáty.
„Volby probíhají výborně a doufám, že Hání Murgán zvítězí,“ říká mladý Músa, který prý volil člověka dobrého, který slouží lidem. „Znám ho osobně, je to velmi slušný člověk tady z naší čtvrti. Já třeba nic nepotřebuju, ale chudým lidem přijde jeho pomoc vhod. Třeba támhle v ulici jsou hromady odpadků, a on může zařídit, by je někdo odvezl, aby se ulice vyasfaltovala a podobně.“
Co je úkolem poslance?
Podobně jako velká část egyptských voličů Músa příliš nechápe, co je úkolem poslance parlamentu, a má pocit, že jím zvolený člověk všechno zařídí. Mezi chudými a nevzdělanými je o letošní volby větší zájem než třeba u mládeže a vysokoškoláků.
Ahmada Hamdího jsem ve volební den potkal v kavárně na ulici v centru Káhiry. „Já k volbám nepůjdu. Nezdá se mi, že by to bylo k něčemu dobré. Vždyť je to jasné, jací lidé se dostanou do parlamentu. Žádná konkurence ve volbách není.“
Ahmad je novinář a pracuje v redakci elektronického vydání jednoho z nejčtenějších egyptských deníků. Teď má půlhodinovou polední pauzu. „Nevím o nikom ze svých kamarádů nebo kolegů, kdo by se k volbám chystal. Myslím, že opravdu nikdo z nich nejde. Podle mě budou volební místnosti prázdné,“ odhaduje.
Ahmad je čerstvý vysokoškolák, studoval nějakou dobu v zahraničí a každý rok jezdí na poznávací cesty někam po Evropě. Právě tyto lidi s větším rozhledem styl letošních egyptských voleb vůbec nezaujal.