V Hamzově léčebně pomáhají lidem po cévní příhodě vrátit se do života

23. listopad 2015

Cévní mozková příhoda je to onemocnění, která může změnit celý náš život. O tom, jak mu předcházet a proč je důležitá následná rehabilitace, jsme si povídali s ředitelem Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé Václavem Volejníkem a náměstkyní pro rehabilitaci Ludmilou Vopařilovou.

Ještě před pár lety nevypadala Česká republika ve světle statistik dobře. Vedli jsme v počtu cévních mozkových příhod. Dokonce i šance na úplné uzdravení po mrtvici nebo alespoň na slušný život byla mnohem menší než jinde v Evropě.

„Změnil to program zaměřený na boj proti cévním příhodám," říká Václav Volejník. Hamzova odborná léčebna je největší rehabilitační zařízení v České republice. Může nabídnout 400 lůžek pro dospělé. Rehabilitace po mrtvici probíhá prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Ošetřovatelský personál pacienty nutí, aby byli aktivní a měli vůli něco na svém zdravotním stavu změnit. Důležité je začít pracovat v čas a intenzivně. „Rehabilitace by měla přijít hned po propuštění pacienta z nemocnice a neměla by být první půlrok přerušená," vysvětluje Ludmila Vopařilová.

Důležitá je podpora rodiny

U cévní příhody obnovujeme nejdůležitější část našeho lidského těla – centrální nervovou soustavu. Stimuly a podněty z venku, cvičení, opakování úkonů je nutné dělat neustále. I po delší době po mrtvici je nezbytné nepřestat pracovat s pohybovým aparátem.

„Cévní mozková příhoda je vždy spojená s poruchou hybnosti poloviny těla. Levá polovina je svázána s mentálními prožitky a motivací. Pokud je to pravá polovina, objevuje se porucha řeči," uvádí Ludmila Vopařilová.

Patří k tomu poruchy porozumění a vnímání. Nebo pacient rozumí, ale nedokáže se vyjádřit. Objevují se problémy s citlivostí a vnímání svého těla v prostoru. „Člověk působí neohrabaně a vypadá, že má psychické problémy, ale je to většinou způsobeno naším přístupem k němu," upozorňuje Ludmila Vopařilová.

Rodina ho nepoznává, potřebuje více času a pozornosti. Postižený se snaží komunikovat s rodinou, ale nedaří se mu to. Propadá pocitu, že ho blízcí nechápou a tak raději volí pasivní přístup. „Často využíváme služeb psychologa, které u nás v Hamzově léčebně máme. Pracuje nejen s pacientem, ale i s jeho rodinou," říká Ludmila Vopařilová. Rodina by měla nemocného motivovat a podporovat.

Jak předejít mrtvici?

Žijeme v uspěchané době a v nezdravém prostředí. Nejvíc nám v souvislosti s cévní mozkovou příhodou škodí stres, cigarety a nevhodný životní styl. „Kdyby mohl říct každému, aby přestal kouřit a on mě poslechnul, bylo by to úžasné," říká Václav Volejník.

Dále je důležité odchytit první projevy mrtvice. Nepřehlížejte příznaky. Všímejte si navzájem sami sebe v rodině.

„Když budete mít pocit, že je někdo na chvíli zmatený, nebo mu poklesnul koutek úst, případně si u sebe povšimnete, že vás začala brnět ruka, opakuje se to a vždy na stejném místě, je to signál, že se něco děje," vysvětluje Václav Volejník. Největším varováním je náhlá přechodná slepota.

„Včas diagnostikovaný pacient se dá vyléčit. Zúžená tepna se dá operovat," říká a doporučuje jako prevenci zdravý životní styl.

autor: PRO
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.