Radko Kubičko: Proč musel být slaven náhradní 17. listopad
Dvojitá oslava státního svátku, tak to tu ještě nebylo. Svátky většina občanů spíše ignoruje a využívá k volnočasovým aktivitám, ale že by měl někdo náladu slavit podruhé?
Studenti a jejich učitelé se k tomu odhodlali a byla to více než symbolická demonstrace. Ti, kteří překazili tu jejich původní, vyšli z tohoto morálního měření poraženi.
Ale tak úplně jednoduché to zase není. Pražský Albertov je symbolické místo, ze kterého vyrazil roku 1989 studentský průvod po vltavském nábřeží na Národní třídu, kde došlo k tvrdému policejnímu zásahu, který odstartoval pád komunistického režimu.
Letos si ho ale zabrala demonstrace, která s tím příliš nesouvisela. Promluvil prezident republiky Miloš Zeman, který se k 17. listopadu přihlašuje a následných událostí byl nepřehlédnutelnou tváří, ale o jeho přímé účasti v průvodu existují pochybnosti.
Jeho účast na Albertově byla tedy spíše revanší za loňské polokulaté výročí, kdy na tomto místě při odhalování pamětní desky byl vypískán a spolu s dalšími středoevropskými prezidenty zasypán vajíčky.
Stejně ale jako se dá těžko takto diskutovat zemědělskými produkty, nedá se ani osobním oslavným mítinkem.
Načasování akce, která byla protestní proti všemu možnému, včetně uprchlické vlny a islámu, a propagační akcí jedné politické strany, bylo bezesporu naprosto nevhodné, mohla se konat na jakémkoli jiném místě.
Výsledkem bylo, že se na místo nedostala skupinka studentů a prezidentský kritik, rektor Mikuláš Bek, což opravdu v takový den nebylo dobře.
Ale na druhé straně, i jejich demonstrace se mohla uskutečnit v jiném termínu, Albertov by během dne snesl i několik různých akcí.
Je tedy evidentní, že oběma stranám šlo 17. listopadu o jakousi mediální konfrontaci, a ta se jim zdařila.
Zároveň to jedné z nich připomenulo, že vlastně na ten den na Albertově nic pořádného nezorganizovala a motivovalo ji to na včerejší neděli.
A to je vlastně dobře, akce proběhla kultivovaně a na rozdíl od té prezidentské nebyla namířena proti žádné konkrétní skupině lidí a mnohem více korespondovala s odkazem Listopadu 1989.
Prezident by neprohloupil, kdyby se jí zúčastnil také, měl by přece být prezidentem všech.
A přece vystupovat pod svým portrétem s nápisem Ať žije Zeman, který evokuje spíše horší tradice 17. listopadu, ho stěží může uspokojovat, politikové ve skutečně demokratických poměrech se takových prázdných gest kultu osobnosti nedopouštějí.
Kdyby se na něco takového díval břitký prognostik Zeman v roce 1989, kritik tehdejších papalášů, sklidil by prezident Zeman roku 2015 od něj celou přehršel rozhodných bonmotů.
Odkaz 17. listopadu je pro mnohé především ve volání po dialogu všech složek společnosti.
Koneckonců, na samotném Albertově promluvili v roce 1989 i zástupci tehdejšího vedení Socialistického svazu mládeže, který byl spoluorganizátorem.
A taková byla tehdy atmosféra, že i oni mohli říci své, a i když od části davu sklidili pískot, jeho většina žádala, aby jim bylo umožněno také mluvit.
Možná bychom se k tomuto odkazu názorové tolerance a skutečného dialogu mohli vrátit i dnes. Pak nebude nutné slavit náhradní Listopad.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
