Jindřich Šídlo: Emancipace premiéra Sobotky
Pamětníci to ještě potvrdí: když Bohuslav Sobotka zahajoval před téměř 20 lety na palubě volebního autobusu ČSSD Zemák svou politickou kariéru, patřil mezi zcela oddané přívržence tehdejšího předsedy sociální demokracie Miloše Zemana.
Sobotkovi to vydrželo ještě pár let, přibližně do roku 2000, kdy odmítl místo ministra financí v Zemanově vládě. Nebylo mu ještě ani třicet a tušil, že takové nabídky ještě přijdou v perspektivnějších časech.
To se také stalo – a Bohuslav Sobotka coby jeden z nejbližších spolupracovníků premiéra Vladimíra Špidly se po prezidentské volbě 2003 ocitnul na prominentním místě seznamu Zemanových nepřátel.
Takže když v roce 2013 už předseda ČSSD Bohuslav Sobotka mířil k premiérskému postu a na Hradě usedl Miloš Zeman, bylo zjevné, že tohle soužití nebude úplná idyla, zvlášť po povolebném pokusu prezidenta a spiklenců uvnitř ČSSD, kteří se pokusili Sobotky zbavit, aby jej ale docela nečekaně v jeho tehdejší dost mizerné situaci posílili.
Sobotka toho využil s chladnou technologií, kterou se za ty roky na Malé straně naučil a jeho vládní sestava, kterou tehdy oslabený prezident musel jmenovat, naznačovala nárůst sebevědomí. Byli v ní všichni Sobotkovi blízcí spojenci z ČSSD, včetně Lubomíra Zaorálka a Jiřího Dienstbiera, které prezident snášel snad ještě o něco hůř než Sobotku.
Dva roky v zásadě poklidného soužití prezidenta a jeho někdejšího žáka korunované letos v létě obnoveným tykáním, skončily v posledních týdnech. Sobotka, kterému už není 24 jako kdysi v Zemáku, ale 44 let a za dva roky v premiérském křesle si ověřil, že to je mocensky opravdu nejsilnější pozice v české politice, se pustil do nejvážnějšího střetu s prezidentem.
Ve čtvrtek ráno si na jednání grémia ČSSD otestoval podporu uvnitř vedení strany a chvíli poté poskytl rozhovor Hospodářským novinám. Jeho slovy pak žila česká politika celý pátek: „Nejvyšší ústavní činitel země, která má hlubokou humanistickou a demokratickou tradici, by neměl vystupovat na shromáždění xenofobní sekty, které bylo naplněno šířením intenzivní nenávisti,“ komentoval premiér prezidentovu vybranou společnost při oslavě 17. listopadu na Albertově.
Premiér samozřejmě ví, že tohle znamená úplný zlom v dočasném příměří s hlavou státu. Ale možná ani Sobotkovi nic jiného nezbývá. Klidné časy skončily tak jako tak: za rok zemi čekají krajské volby a za dalších dvanáct měsíců i volby sněmovní.
Sobotka v nich jako obhajující premiér a předseda strany bude hrát o všechno – bude mu pouhých 46, a přesto bude případná porážka znamenat odchod do politické penze.
Ve stejné době se ale taky rozběhne kampaň před prezidentskou volbou, která nás čeká už v lednu 2018. Postavit se v takovou chvíli proti obhajujícímu prezidentovi je od Sobotky hodně riskantní taktika, protože si přece jen stále nemůže být jist, zda je pro voliče ČSSD větší autoritou on, nebo prezident Zeman.
Premiér svým úterním projevem u Hlávkovy koleje a pátečním atakem prezidenta Zemana sklidil aplaus liberálních voličů. Ti by se v ideálním případě měli podle plánů volebních stratégů ČSSD stát náhradou rádikálněji naladěných příznivců, kteří se zřetelně od dnešní umírněné podoby sociální demokracie odklánějí.
A boj o ně premiér rád přenechá třeba ministrovi vnitra a svému prvnímu místopředsedovi Milanu Chovancovi.
Jak už bylo řečeno, je to slušný risk. Když se ale po 20 letech v politice propracujete vlastně docela nenápadně, bez rámusu, ale taky skoro bez čehokoliv zapamatovatelného až úplně na vrchol, jednoho dne zjistíte, že teď je možná poslední šance něco důležitého říct. Bohuslav Sobotka se rozhodl, že aspoň tuhle šanci nepromarní.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
