Odsávání oxidu uhličitého přímo ze vzduchu. Triviální a zároveň geniální nápad?

Zhruba před dvaceti lety, v rámci vyjednávání o Kjótském protokolu, přišla právě Graciela Chichilnisky s myšlenkou obchodování s emisemi skleníkových plynů, a tedy i s emisní povolenkou, která opravňuje vypustit do ovzduší tunu oxidu uhličitého.

Trh s emisními povolenkami ale z různých důvodů příliš nefunguje. Graciela Chichilnisky se proto tentokrát chystá na klimatickou konferenci s jiným nápadem: odsávat oxid uhličitý rovnou ze vzduchu. Návrh zní až příliš triviálně na to, aby v něm nebyl nějaký háček. A tím je podíl oxidu uhličitého ve vzduchu. I když se jeho procento více než znepokojivě neustále zvyšuje, zůstává ještě tak nízké, že všechny pokusy o filtrování vzduchu a odsávání CO2 jsou odsouzeny ke ztrátovosti.

Škodlivina proměněná v peníze

Graciela Chichilnisky je ale přesvědčena o opaku. Odsávání vidí nejen jako nejefektivnější postup, ale i jako řešení, které se vyplatí. Založila proto v Kalifornii start-upovou společnost Global Thermostate a vloni uvedla do provozu prototyp zařízení, které dokáže oxid uhličitý odčerpat s tak nízkými náklady, že na něm jeho provozovatelé rozhodně netratí, ale ještě vydělají.

Jak konkrétně? Po chemické stránce věci by stěžejním bylo využití aminů - organických sloučenin odvozených od amoniaku, které na sebe velmi ochotně vážou právě oxid uhličitý. Pokud je tedy vystavíme proudu vzduchu, přirozeně z něj vysají všechen oxid uhličitý. Pak už jen zbývá tyto dvě látky znovu oddělit. Získá se tím na 99,99 procent čistý oxid uhličitý. Zároveň je možné tím snížit nejen všechen oxid uhličitý aktuálně vypouštěný do ovzduší, ale i emise, které jsme vyrobili v minulosti.

Logo|foto:Český rozhlas

Dobrý byznys s nízkými náklady

Separovaný oxid uhličitý by se mohl ukládat pod zem, vhánět do potrubí nebo posílat do některé z továren. Má poměrně široké využití – dojde na něj při výrobě potravin a nápojů, například piva nebo koly, ale i při terciárním dobývání ropy nebo třeba při výrobě biopaliv z řas. Zájem by o něj byl tedy nemalý a mohl by se z toho stát dobrý byznys.

Další výhodou celého procesu by podle Graciely Chichilnisky byly nízké náklady. Vstupním materiálem je vzduch, jedna z mála látek, které jsou na zemi pořád ještě zadarmo. Mezi jinými inženýry a vědci ale převládá k návrhu skepse. Graciela Chichilnisky si z ní ale příliš nedělá. Věří, že její recept se vyplatí zemím vyspělým i rozvojovým. A dokonce že zabrání nekontrolovaném ohřívání planety.

25. listopadu 2015 byla v Magazínu Leonardo dále řeč o stém výročí Einsteinovy teorie relativity. Pořad připravila Tereza Burianová.