Zdeněk Velíšek: Klimatická nouze nás možná naučí novým hodnotovým kritériím
Co přesně v Paříži nyní probíhá? Oficiálně „21. konference států účastnících se rámcové úmluvy Spojených národů o klimatických změnách“.
21., ale největší a možná i poslední, která by mohla zahájit už značně opožděnou mobilizaci celého lidstva proti klimatickým změnám ohrožujícím v perspektivě stále kratší život na planetě.
Což stále ještě lidstvo chápe téměř exkluzivně jako jeho život, život člověka na planetě. I když člověk kolem sebe pozoruje především, jak je omezován život jiných živočišných druhů, jak je omezována biodiverzita a jak se mění a ubývá vegetace.
I tyto fenomény považuje člověk, tedy lidstvo, jen za zhoršování svých životních podmínek.
Na základě toho také pařížská konference jedná hlavně o tom, jak chránit lidstvo před následky klimatické změny, na jejímž negativním vývoji se ale samo významně podílí.
V Paříži jde v těchto dvou týdnech o to, jak stejně významně snížit podíl lidstva, podíl člověka na negativním vývoji klimatu. Nikoli kvůli meteorologům, ale v nejvlastnějším a životním zájmu lidstva.
Rizika, která klimatická změna přináší, jsou už známa. Jen namátkou: degradace zdraví, hrozba masových migrací, vylidňování zemědělských oblastí, nedostatek vody, tání polárních ledovců a zaplavování nízko položených území, to vše s perspektivou vyvolání nového druhu konfliktů mezi národy v boji o přežití za citelně zhoršených podmínek k životu.
Ale konference má možnost, a řekl bych i povinnost, jít také o něco dál. Nemohu se zde pouštět do výkladu konkrétních úkolů, které si na pařížských zasedáních chtějí či budou ochotny stanovit při omezování výskytu skleníkových plynů či nahrazování fosilních paliv obnovitelnými energetickými zdroji, při ochraně dešťových pralesů, dostatku a čistoty vod a tak dále.
Mohu jen jednou větou říci, že zásadní klimatické změně může lidstvo čelit jen zásadní změnou svých hodnotových kritérií a svých ekonomických postupů.
Od principů globální soutěže a konkurence může právě teď lidstvo zahájit cestu k principům globální spolupráce. Aspoň na úkolech záchrany či ochrany podmínek k životu. A od exploatace přírodních zdrojů – tohle řekl François Hollande v úvodním projevu – k partnerství člověka a přírody.
Možná, že ta slova o partnerství člověka s přírodou zatím přesahují filozofický obzor současného člověka, a tím spíš agendu pařížské konference, ale i nám, lidem přetechnizované doby, musí být zřejmé, že jsou ta slova potřebná.
Mně alespoň dávají odvahu dodat, že na zachování podmínek pro jiné živočišné druhy také závisí kvalita další existence druhu homo sapiens a v delší perspektivě možná i jeho přežití.
Uvědomit si to znamená možná první krok k tomu novému vztahu mezi člověkem a přírodou. Jsme její součástí, ne jejími vládci.
A ještě poznámka zcela jiného druhu. Pařížská konference je jednou z mála událostí, které už tím, že se konají, a to pod egidou Spojených národů a za účasti drtivé většiny jejich členských zemí, vzbuzují naději, že globální problémy neřešitelné velmocenskými prostředky a hrubou silou – nemusejí zůstat nevyřešeny.
Když jde o bytí a nebytí lidstva, přece jen nastupuje globální autorita.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
