Bezpečnost nade vše. Organizace ME v plavání v Izraeli překvapuje sportovce i novináře

Zvýšená bezpečnostní opatření panují v izraelském přímořském městě Netanji, které hostí mistrovství Evropy v plavání. A to i na úkor nejen pohodlí účastníků šampionátu, ale i klasických norem pořadatelství, které bývají při podobných akcích standardem. Přesvědčili se o tom v Netanji sportovci, ale i novináři, včetně redaktora ČRo Michala Jurmana.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Plavecký šampionát v Izraeli má svá specifika

Plavecký šampionát v Izraeli má svá specifika | Foto: Michal Jurman

Teprve zpětně se dozvídám, jak někteří novináři tráví hodiny čekáním na letišti v Tel Avivu, a tak hádka mezi řidičem autobusu a přiděleným členem ostrahy mě po cestě do města Netanja nechává vcelku klidným.

Jen ale do chvíle, kdy řidič rozveze sportovce. Pak zastaví uprostřed dálnice a řekne jednoduše, že končí. Po asi dvou hodinách moje noční procházka úspěšně končí. Věta recepčního, že pokoj nemám rezervovaný já, ale vedoucí oddělení účetnictví ČRo, mě už nemůže ani rozesmát.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zvýšená bezpečnost na plaveckém ME v izraelské Netanji dopadá nejen na sportovce, ale i novináře. Natáčel tam Michal Jurman

Když se brzy ráno ale vyškrábu v sedle nejdražšího taxi v mé cestovatelské historii na vršek Wingate Institutu, pusa už si dělá jaksi, co chce.

Tady neprojdu, kousek dál také ne. Potvrzení o akreditaci navíc přichází až v tuto chvíli a tak do Izraele jsem vyrazil vlastně tak trochu na náhodu. Překvapení ze sportovního vršku na jihu Netanji ale neskrývají ani jiní.

„Přiletěli jsme 28. a předpoklad byl, že 29. už budeme moct trénovat v závodním bazénu. Bohužel ten ještě nebyl hotový,“ popisuje sportovní ředitel Slovenské plavecké federace Miroslav Nowak, který si na kopci připomínajícím tak trochu pražský Strahov také užívá své.

Na mnoha místech jako by se zde na konci 50. let minulého století zastavil čas. „Je to hodně zvláštní. Trochu mě to i vyděsilo, takové ty masérské kóje jsou hodně hustý,“ říká plavkyně Simona Baumrtová.

Nejen novináři, kteří povinně kličkují nekončícími tunely z igelitu, mají podle jejích slov oči navrch hlavy.

„Visí tam opačně a nechtějí nám tu českou vlajku otočit. Protože prý našli na internetu, že takhle to má být, tak nám nevěří,“ popisuje česká rozhodčí Lenka Nowaková. Podobná přání jsou pak opravdu asi už jen pro zasmání.

Plavecký šampionát v Izraeli má zkrátka na každém kroku svá nekončící specifika a pořadatelé na něm zatím otáčejí nejen vlajky, ale i význam slova organizace jako takový.

Michal Jurman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme