Kafemlejnek české vědy: Když kvantita nahrazuje kvalitu

3. prosinec 2015

Už nejméně tři roky se v mezinárodní vědecké komunitě hovoří o takzvaných predátorských časopisech. Když v nich vědci publikují, nahánějí body, prestiž a tudíž i peníze. Ale často jde na úkor kvantity, ale i kvality. Dochází k případům plagiátorství, autoplagiátorství, kartelového publikování, ale i ke zneužívání slavných jmen v edičních radách.

Lze ale za současného systému hodnocení vědy spolehlivě rozeznat, která vědecká periodika jsou poctivá, a která ne? Je současná metodika posuzování vědy na scestí?

„Je zásadní rozdíl v situaci ve společenských vědách a přírodních vědách,“ upozornil v pořadu Pro a proti molekulární genetik Václav Hořejší.

Ten je i jedním z otců systému, kterému se říká nejen mezi vědci kafemlejnek, a který se pokouší hodnotit kvalitu vědecké práce.

„Musím říci, že současný systém je sice kritizován, ale lze na něm najít dobré stránky,“ tvrdí profesor.

Když tento systém vznikal, vědecké výstupy se prakticky vůbec nehodnotily. „Na mnoha institucích se úspěšnost vědců měřila tím, kolik kusů publikací mají, bez ohledu na to, v jak prestižních časopisech, a to bylo špatně,“ vzpomněl Hořejší.

Záměrem, který měl situaci napravit, bylo udělit publikační body, které odráží prestižnost a důležitost časopisů, což je ve většině přírodních věd docela jednoduché, vysvětlil vědec.

„To špatné, co se nakonec stalo, bylo to, že se toho zmocnili úředníci, kteří začali převádět trojčlenkovým způsobem body na peníze,“ konstatoval Václav Hořejší.


Hořejší: „Zhoubná věc je, že se vše převádí přímo na peníze, a že rozdělování jde až k týmům nebo jednotlivcům. Původně měly body být je kvalitativní indikátor, který slouží jen jako podklad k opravdovému hodnocení, ale nemůže ho nahradit.“

Etnolog Luděk Brož soudí, že stávající hodnotící systém nejen že vede do slepé uličky, ale nebude-li rychle opraven, bude těžké z této slepé uličky vycouvat.


Brož: „Zjistil jsem, že do roku 2006 sociální a humanitní vědy produkovaly kolem 700 monografií ročně. V průběhu roku ale nastal skok, kdy jsme začali produkovat kolem 1800 monografií. Z roku na rok, bez jiného vysvětlení, než je zavedení systému, který začal stimulovat tento typ produkce.“

To, že takzvaný kafemlejnek přinesl něco dobrého všem, vědec připouští. „Etabloval představu o tom, že když jdou veřejné prostředky do nějakého odvětví lidské činnosti, tak chceme mít zpětnou vazbu.“

„Problém, který nastal, je ten, že celá řada oborů, a jsou to především společenské a humanitní vědy, se odehrává mimo běžné světově měřené platformy publikování,“ tvrdí Brož.

Podle něj se ukazuje, že ona trojčlenka, kterou se články hodnotí, je zhoubná i pro vědy přírodní.

„Největší slabina kafemlejnku je v tom, že ona účetní operace, ve kterou se takříkajíc celý systém zvrhl, umožňuje nahrazovat kvalitu kvantitou,“ kritizoval současná měřítka vědecké úspěšnosti Luděk Brož.

autoři: luv , oci
Spustit audio