Jan Fingerland: Jako jeden muž aneb Syrská opozice se snaží sjednotit

Jednání desítek nejrůznějších skupin bylo odpovědí na skutečnost, že před deseti týdny přispěchal již skomírajícímu režimu Bašára Asada na pomoc Vladimir Putin. Tím se ukončila jedna fáze syrské občanské války a začala druhá.

Na minulém jednání ve Vídni bylo dohodnuto, že od ledna začne opozice jednat se syrskou vládou, nevyřešenou otázkou bylo, kdo to bude a co bude požadovat.

Nyní tedy přišla syrská opozice se svým vlastním plánem a s novými institucemi. Výsledkem jednání je sestavení společného opozičního sekretariátu, který ještě zvolí společný vyjednávací tým. Ten by měl začátkem ledna zasednout k jednomu stolu se zástupci syrské vlády.

Čtěte také

V Rijádu se účastníci také shodli na některých programových cílech. Budoucí Sýrie by prý měla být demokratická, občanská a neměla by nikoho diskriminovat na základě náboženství – to je důležitý signál pro skupiny, které režim podporují, zejména Alávity a křesťany.

Jednou z hlavních otázek, které syrská opozice řeší je, kam s Asadem v poválečné Sýrii. Účastníci jednání si nakonec stanovili asi nerealistický cíl, podle kterého Asad ani jeho blízcí spolupracovníci by neměli hrát žádnou úlohu v přechodu do nového systému.

Budoucí Sýrie by prý měla být demokratická, občanská a neměla by nikoho diskriminovat na základě náboženství|foto: ČTK/AP, / STR,ČTK

Jediným ústupkem bylo, že ve výstupech z jednání opozice není žádná zmínka o lhůtě, v níž by měl současný prezident odejít. Potíž je, že po ruském vstupu do syrské války nemá Bašár Asad žádný zvláštní důvod opouštět své pozice.

Tím jsme se dostali k otázce, v čem rijádské jednání neuspělo. Především se nedá říci, že by šlo o jednání celé opozice. Na jednání chyběly ty nejdůležitější síly opozice, zejména Kurdové. Pro ně může být takový postup podnětem k tomu, aby se začali zařizovat podle svého.

Čtěte také

V Rijádu chyběly také organizace, jako je Islámský stát a Al Káida. To je na jednu stranu logické, pokud je jednou z motivací jednání boj proti extremismu, ale zároveň je pak otázka, zda je vůbec jednání o budoucí Sýrii možné bez těch, kdo mají moc přímo na zemi.

Do Rijádu se dostavili zástupci jiné důležité skupiny Ahrar aš-Šam, kterou mnozí také považují za extremistickou. Tato organizace se dostala do střetu s ostatními účastníky kvůli postoji k Asadovi, ale také kvůli tomu, jak mají být reprezentováni takzvaní „revolucionáři“, tedy ti, kdo jsou přímo na bojišti ve srovnání s těmi, kdo jsou v nebojující opozici.

Moskva chce uchránit před pádem syrského prezidenta Bašára Asada|foto: ČTK/AP,ČTK

Celý svět se v lednu bude dívat na jednání nově vzniklé společné opoziční skupiny s režimem. Není jasné, jak bude tato koalice pevná, protože rozpory mezi jednotlivými členy jsou velké a dohoda nakonec vznikla hlavně kvůli značnému tlaku ze strany Saúdů. Otázkou také je, zda bude takové jednání s vládou produktivní, vzhledem k poslednímu vývoji na bojišti.

Mnohem důležitější budou možná jiné vlivy, jako je ruské bombardování, přesun bojovníků Islámského státu z Blízkého východu do Libye, ruský plán na údajnou spolupráci s umírněnou opozicí v Sýrii nebo fenomén lokálních příměří, díky kterému se boje na některých místech alespoň dočasně uklidňují.

Ty se však natáčejí mnohem hůře než velké mezinárodní konference.